Růže snad

Jak krásná jsi byla, proč jen na chvilku 

dívám se na tvůj květ, na jeho lístky

jak padají a pomalu se k zemi snášejí

naposled mi zavoníš

odcházíš

stále cítím tvou vůni, úsměvem hřeješ,

pohled tvůj rozumí

vím, trny svými chtěla chránit, ne mne zranit

sebe v mízu živou proměnit chtěl bych já

odhrabat hlínu, co Tě již nevydá

do Tvého stonku vstoupit, lístky posbírat,

nový květ Ti dát, vdechnout cit

a navždy mít