Mystická

Hm, hm to je fakt pjekne, libi se mi to, precti si me Hlidace nebe, nebo - Zapalil jssem minimax a premyslej co je na Svete nejdulezitejsi napovim penize to nejsou - je to laska, je to stesti, je to vira

815 & _kxk: díky díky pozorovatel: Jak mohla být lepší? :-))) Ne já se nezlobim, já jen žes to třeba nemusel zas tak zcela pochopit, zkus to rozvést.....

Rozvedl bych to, ale ostatní mě už předběhli. Mohls to napsat líp. Dát si víc záležet. Teď mě ale něco napadá. Konec mě znejistil. "...a pak jsem se znova narodil." Bez toho "znova" by se mi to líbilo i víc(můj názor). Takhle mě hned napadla reinkarnace. Reinkarnace a Bůh? I když... jo.

Proč by ne, reinkarnace a Bůh, mě to teda nádherně sedí. (a i o tom ta povídka myslim je) Mohl jsem to napsat líp, ale to bych to musel upravit a to by to pak ztratilo autenticitu a dost možná i nějaký svůj význam.

Mohla být lepší.

no comment *

Je to originální, melancholický, k zamyšlení, smutný a přitom s nadhledem - je to o ničem a přitom o to nejdůležitějším (?) - nevím - i když je to trošku moc dlouhý v poměru k myšlence, tak to má něco do sebe - líbí - TIP :-)

to dílo má cosi v sobě co se nejde popsat... něco tajemnýho, něco úsměvnýho.. Prostě T TI TIP!

Slova výše napsaná jsem nemyslel nijak útočně. Možná tak vyznívají, ale jde spíš o špetku ironie, rozhodně ne "prudy".

Budiž Ti odpuštěno :-)) Jasně, to bylo jasný,.... (a už končim s rozpravou, nikam to nevede...)

Já nic překonávat nemusim, tenhle svůj názor jsem řek poprvé a zajimalo mě, jestli se Ti líbí, zůstávám nepochopen :-)) A dík Tobě jsem si uvědomil, že u týhle povídky jde spíš o to, co s Tebou udělá po stránce pocitový, než po stránce kritický. Takže díky za kritiku (i když jsem se těšil na dlouhou rozpravu o mém díle...) :-))

Chápu tvá slova obhajoby. Také bych podobně reagoval, ale je třeba překonat svůj názor a zamyslet se nad názorem ostaních (ač je to mnohdy velmi těžké, protože "já" jsem vytvořil tuto povídku, tak co mi to toho nějakej rozhněvanej může kecat...). Jak jsem napsal výše, hlavní problém spočívá v délce (resp. krátkosti) textu. Nemohu si kritiku tzv. vycucat z prstu. A jelikož je tato povídka opravud příliš krátká na další rozebírání, tak bych zde náš dialog ukončil.

Co?? Můžeš to, malý muži, rozvést?

První půlka - resp. do té části, než na scénu vstoupí bůh - je příliš (zbytečně) přehuštěná pouze jednou myšlenkou. Myšlenka strachu je dobré téma, ale tady se příliš často opakuje a není nijak jinak rozvedena. Dost možná by to mohl čtenář chápat jako úvod (popis) do povídky, ale jestli to bylo tak myšleno, je toho napsáno příliš málo. Druhá část nezačíná příliš šťastně. Na scénu přichází bůh - ale přijde "z čistého nebe" - není tam žádná příprava, navnadění čtenáře na jeho příchod. Přeci jen by se mělo s takto "vysokou" postavou pracovat s maximální opatrností a decentností (která může být podtržena důležitostí a mysticismem). Sem však přichází bez varování. A nijak nezasáhne do děje (opravdu to tak na mne působí). Když už se ti v textu objeví, neboj se navázat dialog (tady by se to přímo nabízelo - máš dvě postavy - jedna (bůh) by mohla radit, poučovat a ta druhá by měla reagovat, ptát se, dávat v potaz své (často mylné) názory). Určitě by to text nesmírně oživilo a dalo by to povídce novu spádovost. Celkově je to příliš krátké na nějakou obsáhlejší kritiku.

Takhle obsáhlá kritika stačí,.... Díky :-)) Nezdá se mi, že by v první půli byla pouze jedna myšlenka, strach není to hlavní. Sice tam všude je, ale vždycky u něčeho. Pochopitelně, protože nic z toho není rozvedený do detailu, není to asi tak vidět. Hodně člověk musí domýšlet, že? Jak říkám, takhle jsem to napsal, během chvilky a nechal to být, neupravoval jsem to, takže to není výplodem dlouhého přemýšlení o tom co by se dalo zlepšit, ale prostý výlev na papír vycházející z mých pocitů, mého života,... Proč by Bůh nemohl přijít tímto způsobem? Naopak bych u u postavy takto "vysoké" očekával. A ani si nedokážu představit, jak k Jeho příchodu čtenáře navnadit ("Obloha nade mnou se začala rozjasňovat,..." nebo "Cítil jsem, že někdo přichází. Slyšel jsem ozvěnu tichých kroků, které se ke mně přibližovali,...") Dalo by se, ale znělo by to divně, ne? Rozhovor bych tam vůbec nezaplýtal. O čem bych si tak měl s Bohem povídat? Dával by mi moudré rady do života, jako "Buď hodný"? Když to budu psát já, tak z toho vždycky vznikne blábol, protože nejsem Bůh,... A myslím, že někdy je lepší udržet tajemství. V povídce to je tak, že si povídáme beze slov a to mi právě připadá mystické, tajemné. Jakmile bych to vtlačil do podoby slov, byl by to jen další literární pokus a zachycení Boha a nemělo by to žádnou cenu. Pravděpodobně by to nikoho nezaujalo. Navíc tady Bůh vede k bráně do nového života, já ani nemam otázky, které bych mu v tu chvíli položil (v té povídce). Je to opravdu hodně krátké, ale přesto si to člověk musí přečíst víckrát (možná s odstupem). Protože i teď se mi zdá, že je tam toho víc než jsem myslel. Ještě jednou dík za kritiku.

Trochu zamotané, místy podivný slovosled. Myšlenku to má, ale je pošlapána formou.

**

Já jsem to pochopila hned. A navíác je to velmi velmi inspirativní. Tip!

A jak?

Tak jo :-)) Tos mě potěšil. Dík za tip..

Tak jo :-)) Tos mě potěšil. Dík za tip..

Sem se překlep, to druhý bylo avízo...

Tak.....takovej příjemnej příběh to je, akorát na začátku máš mockrát pomoc, pomoct a tak. A trošku takový nesrozumitelný se mi to občas zdá

Ty jo, tě ani nestíhám. Tohle ze mě vypadlo samo od sebe ani jsem to neupravoval. A ani jsem jsem to celý asi nepchopil.

tak si to po sobě přečti :-)

Pardon. Chtěl jsem říct-ani já jsem to celý nepochopil.