Koincidence number one

Poslouchejte, už jste se někdy zkusili pohroužit až po krk do pocitu, který začal například dlouhým udiveným pohledem na člověka v triku naprosto nemožně pocákaném Savem? Ne ty s módními obrysy čolků, spirál a mořských koníků, prostě jen tak fujtajxlovitě pocákané... no blé. Znáte to – něco uvidíte, řeknete si: to bych nikdy nemohl vzít na sebe – a bum ho, ještě ten den se dáte do úpravy vašeho mírně obnošeného černého trika a dopadne to snad ještě hůř, než jak jste si to pamatovali z toho namátkového setkání… a pak ráno zaspíte, nezbyde čas na nic než na to popadnout to první, co máte po ruce, provléct tím hlavu a ruce a utíkat na vlak, abyste nepřišli jó kór pozdě… a už ve vlaku vás čeká první průšvih, váš zpáteční lístek, který považujete za kilometrickou banku, není uznán, protože je sice zpáteční, ale nástup jízdy ve směru odkud kam je zakoupen musíte nastoupit ten den, kdy si ho zakoupíte, i když platí do dne příštího (a vy, protože se znáte a víte, že občas nestíháte, tak si pro jistotu kupujete lístek o den napřed a občas vám to i vychází, ráno většinou průvodčí ve spěchu ani nenapadne luštit, co a jak, ale jak kterého, tenhle si potřeboval dokázat, že bez něj by ten vlak ani nevypustil páru, teda kdyby se na ní ještě jezdilo, takhle to je jen o tom vedení, elektrickém, ne jeho, to by bylo na dlouho, než byste se dobrali jeho konce a začátku) - no, takže si jedete, oddychujete, že máte nástup do práce včas v suchu - jenže běda, když to cestování provedete opačně, což nebyl schopen, natož ochoten pan průvodčí pochopit – no samozřejmě, když vypadám v tom děsném triku jako poslední nezaměstnaný a kdoví jestli ne malomocný… a už vám mlátí o hlavu argumenty stylu - tímhle dopravním prostředkem jezděj dělnící do práce, a rudne u toho a popadá vás za flígr, kdyby teda na vás přes souseda u uličky sedícího, dosáhl - a už se vám vrací vaše předsudky vyslané k tomu človíčkovi s tím děsně pobryndaným trikem, kterého jste potkali včera k večeru, otřásli se a šli dál s tím pomyšlením - tohle bych si nikdy…

Jenže to vám v tuhle chvilku ještě nemá šanci dojít, protože i kdybyste byli i jen o pár chloupků klidnější než mramorová socha, ten vytočenej štíplístek s uprskanými výpady proti vám je natolik  neharmonizující, že začnete pomalu ale jistě také měnit barvu a výrazivo. A to všechno je právě v tom triku, je to začarované, jak vás někdy věci vytrestají. Nebo myšlenky? Nebo ti agresivní jedinci, kteří kdovíproč zrovna vás  provokují, i když by se dalo všechno s lehkým úsměvem snadno vysvětlit?

Já vím, máte z toho asi pěknej guláš, ale jde o víc věcí najednou a mě by zajímalo, jak se na to koukáte vy, nezúčastnění pozorovatelé :c)