Kapička

Jestlipak ta malá kapička,

co dnes ráno Ti sjela přes víčka,

orosila tvůj sladký smích.

když v průvodu těch ostatních,

přišla náhle z nebe jasného.

Co může být ještě krásného?

Snad když pak propadla trošku níž

a v srdci tvém přečetla si o čem tajně sníš....

Mě viděla mlhavě a tebe snáz,

studil ji žár a hřál ji mráz.

Zda-li ti ta kapička radila,

aby se naše láska v přátelství změnila.

...když přes vlahou noc k ranním červánkům spěcháme

a nejen v horkých snech se k půvabným bytostem poutáme...

Láska nemusí být vždycky k mání,

někdy je tu, a bolí....

jindy je to jenom zdání,

a přesto je nám vodou, chlebem i solí.