Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNení nám po vůli, od rána do noci.
Autor
Tristram
Napadlo mě to ráno, než jsem šel do školy, respektive en první čtyři dvojřádky, ukázal jsem to profesorovi, řekl že to není špatné, a ať to rozvedu, stalo se:) Musí se to číst nějak, zamyšleně, a kde jsou čárky nebo pomlčky, tak tam jsou i v řeči.
Dal jsem si do očí, dva malé plátky,
Stříbra a oceli, už nejdou zpátky.
Však ňáká vina či –mrazení v zádech,
Jsou jenom ve chvíli, kdy přijde nádech.
Po té se zatemní-všechno co bylo,
A žádné zrození, jen tělo-zbylo.
Co není vidět je jako zrcadlo,
A na něm uvidím, to vše co mě napadlo.
Jen těch pár slov a možná pár činů,
Ne to, že tu jsem, však že tady zhynu.
Jak duhová páska přes jedno oko,
Působí bolest láska, jen tak,tak-na divoko.
Pod černý šlojíř a snad bílé stopy,
Skryje se víc, i smrt-když se zpotí.
Čeho se bojí? Snad zrcadla? Sebe?
A bojí se vůbec, když padá nebe?
Nechal jsem popadat, průhledná sklíčka,
Jež nesou oblaka a moje víčka.
Snesla se na zem, jak sněhová pera,
Jež bych vzal za ruku, kdyby jen chtěla.
Kdybych jim políbil ledové paže,
Zlomil bych co mám vzít a roztříštil v snaze.