Nejlepší z nejlepších

~p~r~o~t~é~k~á~m~
jako líný šedý kocour
za křídla

Modli se se mnou!
Meandry vymýšlím
jsou vyťukány bílou holí
z formalínu,

zákopy jizev v tělo vryly.

Jak slepci kteří nevidí,
tloustnou deštěm.

Ruce složené do klína,
tudy jsi vpustil
úzko

Gabriela
zablýskla hravě na časy:
"Chtěla bych jim všem potají..."

chvěla se vzlykem pod nohou,

Miluj mě! nebo zahynu
cestou na roráty.

Že Bůh je slepý lodivod...?
Že se to ticho nedá snést...?
Zaseješ bolest...sklidíš zmar!

Jsou křehké hvězdy narození
Zvetšelý vírou našich otců
pojď pomodlit se
vymletým korytem

Kdybychom se už neviděli...
Uplynou slova nehlasně,
za snění...

Je marné každé umění