Zapomeň

Že spadne z výše na hrbol z kamene, proč milujem sebe a druhé ne.

Tak jako roztaje spadaný sníh, zní z horní partaje veselý smích.

Koho tam lynčují že je mu do breku, pod tvrdou ranou se schoulí pod deku.

Ref:      Bezzubé stvůry pod černou kápí a místo dříví mé šaty stápí ,

             Můj šat byl zlacený a neměl děr a teď jsem nahý, v ruce mám kvér.

                Tou zbraní mířím na bílý cíl, ten však je předemnou, snad na sto mil.

                Krajinou šedou se stromy z kamene, co rostou pro jiné, však pro mne ne.

Pro mne je strom s rudou korunou, korunou touhou naplněnou.

Však osud mrzký se býti zdá, ta moje koruna je trnová.

Ref:      Bezzubé stvůry pod černou kápí, na místo dříví korunu stápí,

              A popel sypou z urny do řeky a v té se ztratí s duší na věky.

Některé chyby už nejdou zpět, zapomeň na knihy které jsi čet,

Vše co v nich píší se spálit ohněm dá, zbudou jen slova na pohled ohnivá.

Však chladne naděje a roste zášť, že z těch co doufali už strhli plášť,

Ten plášť jen hoří plamenem žehravým, kus chleba hodí rukám žebravým.

Ref:      Bezzubé stvůry pod černou kápí a místo dříví mé šaty stápí ,

Můj šat byl zlacený a neměl děr a teď jsem nahý, v ruce mám kvér.

Bezzubé stvůry s železnou dásní, andělé smrti – vrazi co básní…