Křídla

je noc, tak co byste čekali?

Když jsem se narodil
neuměl jsem chodit.
Vypadl jsem z hnízda
a čekal co bude dál.

Pak objevil se kdosi
možná anděl, kdo ví?
Řekl: "Co tedˇuděláš
se svým darem?"

Jaký dar? Nevěděl jsem?
Zamával křídly a odletěl.
Zkusil jsem to taky.
Jé, já mám křídla?

Mám, jsou ještě vlhká,
trochu těžká, ale hýbat,
jo hýbat se s nimi dá.
A tak mávám a mávám.

Jé, no já vážně létám.
Sakra něco je špatně,
nojo já neletím nahoru.
Tak kam? Přeci dolu.

Pád, rána, bolest, ticho.
Jsem na zemi, ale co to?
Kde jsou má křídla?
Tu se znobu objevil.

Ptá se podruhé: "Tak co uděláš
se svým darem, člověče?"
Člověk? To mám být jako já?
A jak se teď mám hýbat, bez křídel?

Aha, nohy, nojo, já mužu chodit.
Tak jdu, pořád dál.
Krajina kolem mne ubíhá,
taky lidé, občas je zdravím.

A najednou konec, dál cesta nevede.
Ale co, půjdu dál.
Udělám krok do prádna
zase padám, tentokrát vím.

Objevil se potřetí.
A já povídám: "Už vím,
co udělám se svým darem."
A opět jsem rozáhl křídla.

Vracím se zpět do hnízda.
Zůstalo tam jedno ptáče.
Vím že mě potřebuje,
Ale to není vše.

A tak jsem se vrátil
A dal jsem mu křídla,
Protože je moh mít jen jeden z nás
a tak zas padám k zemi,už nemávám křídly.

---