moje vize / sedm slov

toto je možná spíš indispozice než úvaha. ale uvažoval jsem nad ní :) předem se omlouvám, že kusy toho jsou anglicky, ale na některé věci se tenhle jazyk prostě hodí líp. je pravda, že jsem se toho snažil říct tolik najednou, až se v tom může někdo trochu ztrácet - co se dá dělat :)

za poslední půl rok se v mém životě mnoho změnilo. věci, o nichž jsem byl s bláhovou jistotou svých osmnácti let (ano, jsem tady snad nejmladší, klidně se mi smějte) přesvědčen, se rozplynuly jako pára nad hrncem. když se teď dívám zpět, docela se stydím - a doufám, že chybami se člověk učí. esem, můj kamarád z bulharska, dal na svou stránku mimo jiné část, kterou nazval "my vision" a v níž bylo několik zdánlivě útržkovitých myšlenek, které pro něj znamenají představu, jak by měl žít. sám jsem se celé jaro pokoušel stejně stručně vyjádřit své pocity... toto pondělí jsem vůbec nespal a ráno se vyšel podívat na východ slunce. procházel jsem se po místech, která pro mne znamenala dětství, brečel a uvědomil si, že tahle část života právě skončila. potom jsem na prašném hřišti v parku vzal kus větve a do písku napsal svou vizi. odcházel jsem domů s podivným pocitem smíření, naplnění a klidu. zde jsou ta slova - rád bych věděl, co si o nich myslí jiní... my vision: sky above | peace in mind | being around | helping hands = life worth living. a teď přeskočím k něčemu jinému: libanonský spisovatel Chálíl Džibrán (jeho knihy doporučuji) jednou řekl své přítelkyni: představ si, že by ses musela vzdát všech slov, která znáš, a zůstalo by ti jich jen sedm. která bys vybrala? ta nejdůležitější, ta co shrnují celý svět, vysvětlil jí. potom ji řekl "svých" sedm slov. zkuste sami popřemýšlet nad tím, co vy sami považujete za podstatné a jaká slova vybrat (jeho výběr je na konci této úvahy, ale nečtěte si je, dokud si nenajdete ta svá, aby vás neovlivnil). stojí za to, zamyslet se nad smyslem života. v době, kdy je běžné podobné myšlenky odsouvat co nejdál, považuji vás, písmáky, za menšinu lidí, kteří dosud uvažují... mám pocit, že jsem měl obrovské štěstí, že v mém okolí jsem se dosud setkával zejména s lidmi, kteří sex nepovažují za lásku, peníze za úspěch, a klidné svědomí u nich neznamená špatnou paměť. bohužel se mi zdá, že toto pro mne normální chování se stalo ve společnosti výjimkou. a tak "běžný" = nenormální (snad až amorální). prosím, zkusme se všichni chovat normálně... daleko příhodnější než výkřiky "Ježíš je můj pán", jakkoliv třeba pravdivé a dobře míněné (ovšem svou nesmlouvavostí odrazující) mi přijde "úplně prostá" cesta, která je dána citátem (není přesný, knížku, kde jsem jej četl, už nemám) od solženicina. "zlo je možná silnější a zvítězí. ale budu dělat všechno pro to, aby to nebylo mým přičiněním." poněkud vulgárně shrnuto: "snažím se žít alespoň míň jako prase." aniž bych se proto povyšoval nad jiné. a teď těch slíbených sedm slov. nejprve má slova: on, my, dík, smysl, mír, bytí, snaha. pak sedm slov mé kamarádky: vesmír, krása, já, ty, pravda, čistota, pokora. a nakonec ta, jež vybral sám Džibrán: bůh, země, krása, láska, já, ty, příjmat. those are my thoughts... where are yours?

---