Vrcholky věží.

Tma zahalila vrcholky věží
špičaté konečky vonných vlasů
ńadry ses procházela v klasu
dlaně med z nich těží.

Polibky po odhaleném těle běží
z paměti znají tu trasu
neodváží se namalovat tu krásu
venuše co vedle mě leží.

Do košilky z červánků obléknu tě celou
dlaní přikryješ mou ruku smělou
cítím v ní hodně citu.

Noc změnila den v bezedný cár
doteky cítím ten pálivý žár
mé srdce zbavilas rezavých nýtů.

---