Co když je láska plamenem... (N.D.)

Nevrátím se ! Nevrátím se nikdy !

Nechci už tvoje sterilní prostředí, kterému si ukradla naprosto všechnu něhu. Lásko já k tobě utíkal, když jsem neměl nic. Špinavý, zmučený, ale šťastný, že mám šanci bojovat. Vsadil jsem vše a prohrál. To každého chlapa musí zlomit, lásko. Vnutila si mi vše a z tebe nezůstalo nic. Nic nezůstalo z té malé divoké šelmičky. Z jejích roztomilých doteků...

Opuštěná květina v rohu místnosti vrhala s přicházejícím úsvitem delší stíny. Prsty na nohou se pomalu vykrádají z pod peřiny a vykukují ven. Ležel v prázdném bytě sám. Jen ty stíny kolem jsou společníky. Tolik se toho bál, tolikrát prožíval opuštěný, až jeho obnažená bolest vyhřezla ven silou gejzíru.

Nechtěl jsem tě nikdy opustit a vlastně tě nechci opustit, ale bereš mi možnost volby. Šílenství na vrcholu. Sedával jsem s tebou v prázdném pokoji sám a nedokázal jsem přeskočit bariéru tvého mlčení. Udělal jsem všechno, ano lásko všechno, aby to vše mělo smysl a nakonec jsem zjistil, že jsem jen ustrašenou položkou na tvém seznamu. Unikal jsem do jiných světů, ale žádný nemá a neměl pro mne smysl. Nenáviděl jsem tě za to. Prodala jsi mne za své strachy a vyměnila v zastavárně odložených, hodných tvé důvěry. Ze zamilovaného se rázem stal proklatec a tak jsem zůstal sám. Ani nevíš, jak jsem tě za to nenáviděl

Pokračování příběhu najdete ZDE