Písmák

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Snad tisíckrát...

15. 05. 1999
0
0
1649
Autor
Jarka

Zase jedna trochu starší...hm, vlastně hodně stará..
Tak schválně, co vy na to?

Mně se tedy moc nelíbí..

Snad tisíckrát se tiše k zemi snesl javorový list, snad tisíckrát jsem odmítla ten poslední řádek číst, protože končil slůvkem: "Sbohem..." Nechtěla jsem číst ta slova rozloučení, ta slova, co rázem všechno změní... Snad tisíckrát četla jsem tu první větu, snad tisíckrát ukázala jsem světu, že i láska bolí... Ani nebe už není modrobílé, já nohy mám mokré ranní rosou, pryč jsou ty hezké chvíle.. Proč? A kde vlastně jsou? Jak mávnutím kouzelného proutku, všechno tiše mizí, proč se pro mne i ty stáváš tak hrozně cizí?
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených
Merle
17. 05. 1999
Dát tip
Já sice nemám rád smutek (je ho všude plno), ale jinak souhlasím s Jákobem.
BTW: svoje básničky mám rád podle toho k čemu se vážou, a ne jak "dobrý" jsou.
Print
17. 05. 1999
Dát tip
Smutek to vyvolává, bolest ne. Snad je to tak dobře...
Gity
17. 05. 1999
Dát tip
Sbohem. To slovo znám docela dobře. Ale smutno je mi jenom chvíli. Mám ráda změny, i když někdy bolí. Víc mě bolí, když se nic neděje. Neboj. Každý konec skrývá příští naděje.....
B.Ezejmenij
17. 05. 1999
Dát tip
BezBoha ( ... neni to modernější rozloučení ?)
Né, prominňte, nebudu se chytat stébla.
Taky mám rád smutek. Je to divný, ale je to tak.
Občas je ta sebelítost tak krásná.

To ale neni tenhle případ.
Jákob
16. 05. 1999
Dát tip
Nevím proč, ale mám smutek tak trochu rád ..... líbí, ale od tebe snad vsechno
Sdílení
Nahoru