Dejá vu

Řeka teče a my kolem ní chodíme ...

Deja vu Je to krásné dívat se kolem sebe na úžasné lidi. Je to skvělé sednout si večer před temný svět za oknem. Je to super poslouchat vyvážené stereo. Všechno sedí, Jen vzpomínky neposlouchají. Vlečou se jako med ze lžičky do čaje. Vlastně skoro stojí. Čas se ve vzpomínkách pomalu zastavuje na tlačítku stop a jediný obraz se začíná otáčet kolem své osy. Princezna v modrých šatech, s andělskou tváří. Pohrdavý úsměv a uhrančivé modré oči spolu s úchvatným gestem podané ruky. Parfém od Gabriella Sabatini. Nic z toho mi nedalo šanci. Propadl jsem. Propadl jsem podlahou a letím již dlouho prostorem. Prostorem,ve kterém je krása rozházena jako hvězdy na nebi - překrásně ale nedosažitelně. Propadl jsem její osobnosti. Letím. Rána přicházejí, dny plynou, obraz zůstává pověšen na zdi mých vzpomínek. Úchvatné vlasy a zlatý rám kolem plátna. Slunce v duši a růže kvetoucí na rtech. Dýka se noří do hrdla a dech se krátí. Legenda umírá, krása zůstává. Letím. Mé dny provází vůně Sabatini.

---