Zápis z domácí schůze

Ze sbírky povídek "Zneuctění se trestá"

Stojím v kuchyni na lustru. Ta zima! Nejmíň čtyřicet stupňů nad nulou. Připadal bych si jako pes, ale nemám ploutve. Ale co, stejně je čtvrtek. Pokračuji tedy v broušení kalhot. Za necelých osmdesát let byly tak ostré, že přišlo kuropění. Ach jo. Zase budu muset dědit. Stojí mi to vůbec za to? Stojí. Stojí si na svém. Na cizím by to nebylo ono. Byla by to ona. Sestřenice Drahomíra. Od svého narození ještě neměla nic na sobě a to už jí bude zítra jednadvacet let. Měl bych jí koupit alespoň vlasy. Ale bohužel má svoje vlastní. Jenomže na hlavě! Na jiných částech těla se jim tak neříká. Říká se jim jinak, ale ony na to stejně neslyší. Sedí si totiž na uších. Strýc Olaf si totiž strašně rád potrpí na bábovky. Nejraději je má na plicích. Na vaječníku už to takové není. Stejně před dvaceti minutami zemřel. Na zánět dělohy. V takovém případě je nutno dítě odstranit. Co dělá odstraněné dítě na straně? Záleží na tom, na jaké. Na Malé straně vidí dítě Hradčany z podhledu. Kam to chcete zasunout teď?

---