Kdo jsem?

Až si pro mě dojde smrt tak pak asi snáz pochopím samotu když dokončím báseň dívám se stejně jak malíř co právě dokončil svůj obraz nebo jak lékař co vrátil zmařený život. Ani někdy já nemohu pochopit mé myšlenky,nerozumím válkám zabíjení a krutosti smrti. Spatřil jsem však poezii osvobozenou od všeho zla vyzdvihující lásku před nenávistí rozvíjí obrazy slov bez krutosti a i já chci psát o tom,co zrovna cítím a chtěl bych vše vnímat kolem mě a vajdřovat dál radost a svými verši léčit bolest všech generací aby snáz pochopili kdo jsem.Nechci se povyšovat nad stíny jen vyjadřuji to co prožívám a zároveň mě trápí.Pocity se vracejí steně jak bouřka která mě smáčela dala mi sílu k životu oproti touze zabíjet neviné. Život a štěstí druhých kolem mě znamená pro mě víc než já sám.

&&bogart&&04.08.2003&& No, je to takové tradiční. IMHO ospalé, nápady (kostky šutrů v zorničkách, romadůr léta) nic moc - snad bych na nich doporučil zapracovat, příliš těžkopádně to hrká po schodech. Hluboké mělčiny, "totožnost" - snad působí jen jako pokus o to, dělat se zajímavým. Nejde to. Báseň říká něco jednoduchého: 1. Vypisujete svou bolest a "sebe" 2. Samota v básních - no jo, ale tam obvykle nelze nikoho potkat - je třeba jít na diskošku :-). 3. To jak "sám sebe básník potkává" skrze obrazy, které píše a pak po sobě čte, luští (jako zrcadlo) je dobrý nápad. Jestli mohu něco, pak prosím přepsat - tohle se mi líbí - s tím zrcadlem. Určitě najdete hlubší "hlubiny mělčin". To že je prázdnota za vším není tak triviální, aby to šlo popsat jen tím, když budu parafrázovat: "Toho roku pan Altbloch přestal psát poezii, nějaký kritik tvrdil, že jeho básně provokují prázdnotou..." Což už nevím kdo spáchal. Ale v oné básni se prázdnota výpovědí mísí s autorovým záměrem. U Vás vnímám touhu říct něco neprázdného (podstatného). IMO nenaplněnou (zatím).

---