Noc s ďáblem

Ó jase těla, ó jase duše,

náruči bourců pro moruše,

démone cnostných jakobínů,

pojď se mnou z duše setřást vinu.

Pojď se mnou tančit z víru,

za letu slepých netopírů.

Pak milovat se, Faunův tvore,

cestou řekou, z kmenů vore.

Jsi Mohamed, jenž sunul horu,

jsi touhou nízkých lidských tvorů,

plod jabloně sám na javoru

a cesta jdoucí do úmoru.

Průsvitná rudá látka,

jemná jak ranní jinovatka,

zakrývá lehce tvoje tělo,

jenž oka slunce nevidělo.

Trochu ženský, trochu mužný,

žebráka dlaně pro almužny.

Touha křídel ptáků sterá,

hořící svící od večera.

Já tančil s tebou noci té,

tebou i Bohem prokleté.

Ach jase těla, jase duší,

bourci jsou z křiku kolem hluší.

Jako kokain v moje žíly,

vánek v křídla pro motýly,

byla chvíle, chvíle která,

plála svící od večera.

Šest zatmění měsíce,

šest zahřmění z polnice,

tisíc hlasů v jednom řevu,

tesařův syn zrozen v chlévu.

Jsi Mohamed, jenž sunul horu,

a daň placená za pokoru.

Na rudou látku jemně práší,

hvězdy, které večer zháší.

Tančili s námi motýli,

jenž byli larvy před chvílí.

Tančili s námi do úsvitu,

ve stínu božských monolitů.

Tančili s námi nehnutě,

léčili naše perutě,

ty, vore jdoucí řekou,

kterou nám slzy tekou.

Ó jase duše, ó jase těla,

ta chvíle s nimi oidletěla,

do prázdna dálky ve kterém,

planou nám duše večerem.