Setkání

-"Pojď ! Neboj! Umlčím tě tak, že to nebudeš cítit. Teď mysli na to, na co nemáš chuť. Uvidíš se v zrcadle. Teď uvidíš sebe a všechny takové, jací opravdu jsou."

Když křičíš do noci, motýl se rozpláče.

A když začne zpívat, Měsíc pláče perly.

Jako hodina lidského potěšení trvá vrácení se do reality.

Bez nožů zabodlých v zádech.

Hodiny odbíjejí za divokého míhání kyvadla.

A Teď !:  Bum!!!

Je čas!!

 Klepání na dveře, bušení do oken.

Divná tvář se mihla za oknem.

Pocit jak při prvním milování

vyschlý tep ti do žil vhání.

Ah!! A teď !!!

Viděls to? Ne???

Ta tvář zase za oknem.

Chladná ocel ostří kosy

snaží se po slepu zachytit tvůj krk.

Ucítil jsi závan chladného větru, jak ostří prosvištělo těsně kolem.

-Tady! Vidíš? To jsi ty.

A jsi takhle malý.

Ale můžeš se ještě postavit,

Ještě naposledy se vzepřít,

ještě poslední slovo,

ještě nějaký čin.

To aby na tebe nezapomněli,

aby věděli, žes tu kdysi byl...

-"...Neblázni! Tak pojď !!

    Už je čas!!!

-"Teď ještě ne!! Prosím Vás...!

-.............................................................

      -........................

---------------------------------------------------------------------------------------------