Ambientní člověk

to i je tam pro graficke pripodobneni mysli jez je o slovo pred tim.

Slušná miniúvaha - ke konci však trochu upadá. Jenom bych opravil v posledním slově poslední mísmeno...

Mozna jsem uz pochopil co to tady vlastne pisu. Ambientnim clovekem myslim nekoho, kdo je soucasti vsech svych znamych, bez sve vlastni identity. Takovy hlas v hlave jeho kamaradu. Fyzicky je to "nejspis" nemozne, ale predstava je to pro me uspokojujici a prijemna.

Arnes: ta úvaha se samozřejmě dá rozvést - příklady, situace, pro a proti, tvoje versus obecné motivace (proč by člověk měl být ambientní), co získá a co ztrácí, jak se to projeví v jeho chování (bude pasivní, bude průměrný, nezajímavý?), odkazy na filozofie, které mají podobné cíle atd.

hm hm, to mi zní povědomě :-) ............ tip

hm... nad totožným tématem jsem zrovna dnes přemýšlel... nelze být ambientním člověkem. nejde totiž o to, kam se zařadíš SÁM, nýbrž kam tě zařadí OSTATNÍ. a ti si pro tebe vždy nějakou škatulku, zaměření tvé osobnosti najdou. zdraví Aqva Silentia, údajnej "pankáč"...

jo... ale jinak každopádně zajímavá úvaha... týýý wole, taky bych rád byl takovým typem osobnosti - bez jakejchkoliv vazeb na ostatní, který plynou z libovolnýho zaměření, že... ale v "rádobydospělosti" to stejně není o nic lepší - pan doktor, právník, bankéř, tesař, instalatér.... v mládí tě ostatní posuzují spíš podle hudebního zaměření, stylu života, pak dle profese. nikdy se nic nemění..

Asi mas pravdu ze te lidi zaradi, jenomze jde o to, ze se zajimam okrajove o (skoro) vsechny zajmy svych kamaradu. Mozna vyraz nebyt nikam zarazen byl spatny, lepe to vyjadruje byt zarazen uplne vsude.

standa: a nesnaží se právě arnes "najít v sobě" "postmoderního člověka"? ;-)

a taky už ti je to teď úplně "JEDNO"? :-))) (přičemž to slovo v uvozovkách lze vnímat nejen s nádechem "prázdnoty" ale i téměř sprostoty) ;-)

Tady nejspis bude ta chyba v tom vyjadrovani. Nejde mi o to jit nejak s dobou nebo s ni prave nechodit. Jde mi o to byt uplne mimo ni. Az budu mit chvilku casu tak dopisu uvahu o okamziku vedomi, pak ho sem dam. To je cast ktera k tomu patri. Byti mimo cas je totiz podle me skutecnost.

Vzdycky kdyz to odeslu, tak me napasnou dalsi veci. Chtel jsem tou skutecnosti rict vlastne, ze lidsky mozek si pamatuje mnohem vic nez je ochoten vratit zpet. Ale zda se mi mozne dostat se ve svych vzpominkach zpet "casem". Nejde o cestovani casem jako ve sci-fi, ale o presouvani pritomnosti pomoci vzpominek.

takovej poznamkovej vykrik - zasahovat (do vseho) a nebyt zasazen.

to už mi s "ambietním" moc nepásne...;)

tvoje úvaha se mi líbí, je mi to povědomý, nechci nikam moc patřit, spíš všude a nikde, v klidu, sama v sobě, ale zároveň neztratit kontakt.... ale jak najít tu cestu ti asi neporadím, snad tak, že nebudeš usilovat a ono to přijde samo :-)) tip*

mně to nepásne s tím "nebýt zasažen"...koukat se z výšky jako nesoučást...to pak není soukolí...podle mě...i když se možná pletu protože si to jen blbě představuju

K tomu nebýt zasazen, to by melo byt neco ve stylu, ze jakykoli prijmani moc informaci vyvolava zbytecne emoce.

* Semínko úhlavní myšlénky jest zajímavé - Nechceš ho vzklíčít? :)

To bude nejspis muj problem, ja , jelikoz jsem to psal, tomu dokonale rozumim a nevim, co vic bych k tomu mohl napsat. Jestli se tu obevi nekdo, kdo by to chtel nejak doplnit, tak prosim, budu za to docela rad a mozna tim pochopim, jak mam psat uvahy aby to lide lepe chapali. Dik.

Směj se.

také mě to nasměrovalo, zajímavé... :)