Mlha

Tu noc jsem ulehl znaven jako vždy bádáním po něčem co není , místo, abych hledal něco, co je .

Se zasténáním jsem ulehl na postel .

Pak jsem to uviděl, pod přivřenými víčky jsem viděl, co se děje o dva pokoje dál, kde jsem ubytoval Přítele a Ženu, kteří přijeli na návštěvu .

Přítelovo nahé tělo se rytmicky v oblasti beder nadzvedávalo a klesalo.

Žena sténala. Náhle omočila svou ruku v Tekutině života mého Přítele.

" Budeš navždy můj ? " zeptala se .

" Ano ", opakoval neustále Přítel, zatímco líbal její ňadra .

" Přísahej ! "

" Přísahám ! "

" Přísahej ještě jednou  ! "

" Přísahám ! "

" Ještě ! "

" NE ! " vpadl jsem náhle do pokoje, odhodil Přítele do kouta a na ženu hodil deku. " To nepřipustím ! "

Popadl jsem muže v koutě a odvedl si jej do svého pokoje .

" Copak ses úplně zbláznil ? Cele se jí obětovat bez možnosti valastnit jakékoliv právo na svobodu, svěřit do těch nejjemnějších zákoutí svůj život jejímu ? Propojit své duše ? To chceš, ty mladý a ukvapený blázne ? Zatratit se ? Nemáš ponětí, co sis mohl právě způsobit  ! "

" Ale ty to nechápeš, Starče !

 Lidé se sami sobě navzájem zaslibují a milují se ! Návzajem si svěřují své životy !

A, Starče, lidé využívají mimo svých myslí taky tělo ! Všichni se nesnaží docílit absolutní, šiléné, ba zvrácené moudrosti ! "

Pak jsem si to uvědomil . Jakým právem se mu pletu do života ? Jakým právem jej nutím být svobodný, jakým právem vnucuji moudrost jeho duši, která tu temnotu objímající vidoucnoust nechce ?

" Jsem už starý, Příteli ..."

Objal mne a já se mu vybrečel na rameno, stejně jako to on dělal na mém rameni před deseti lety .

O měsíc později Přítel a Žena ohlasili zasnoubení .

Nakonec jsem si ji oblíbil, třebaže jsem byl stále obezřetný, protože jsem nezapomínal, že chtěla duševně ovládnout mého přítele.

" Proč mne nemáš rád, Starče ? " zeptala se mne jednoho dne .

" Proč se ptáš na něco naco znáš odpověď ? "

" nechápu, jak můžeš považovat lásku za důvod k nenávisti, strýčku ."

Schválně zvolila toto oslovení . Myslela,že se obměkčím,. když mi připomene náš příbuzenský vztah .

Začala vzlykat . Byl jsem její jediný příbuzný a ke všemu jsem ji zavrhl .

Objal jsem ji.

Zvedla se mlha vypovídající světu mou zradu vůči vidění pravdy a Smrti.

Omšelá hudba, plačící rodiče, tleskající lidé, ano, hádáte správně . Přítel a Žena se vzali . Pobýval jsem ve svém domě u lesa . Nikdy nechodím blízko ke kněžím, kteří neustále tak směšně kázali o lásce jejich krutého a egoistického boha .

Podzim .

Podzim je roční období plné mlh .

Špatně se mi dýchalo.

Zrak se mi kalil .

Přítel mi slzami smáčel přikrývku .

" Jsem už starý, Příteli . Byl jsem tu, zatímco mladí umírali a nyní přišel čas i na mne . "

Přestala mi proudit krev v žilách .

Zemřel jsem .

Bylo to zvláštní . Nebyla to žádná očista ani konec .

Zvedly se mlhy a utvořily kolem mne neviditelnou věž v níž jsem toto právě sepsal .

Mlha .

Zahalila mé tělo a sním pohřbila starou, zahořklou moudrost starců, kteří se v hávu šílenství stávali mudrci .

Mlha .

Přítel vykřikl pološílený bolestí, kterou mu způsobila má smrt .

Mlha .

Nic po ní nezbylo .

Žádný odkaz .

Vše bez milosti zahalila a s ní se svět Starce vzdálil do další a nedohlednější říše, než je realita .