NETYPICKY SE ŠTAFLEMI.

Letmý pohled na lustr v obývacím pokoji mně prozradil, že v něm schází žárovky . A to mi dalo odpověď,  proč jsem se jej marně snažil rozsvítit. K mému štěstí se v bytě válela spousta žárovek. Obtěžkán množstvím rozličných žárovek jsem stanul na stolku pod lustrem. Stůl podivně zapraskal, což mě nikterak nepřekvapilo, protože byl dost starý. Pak se ale zhroutil.

  Když se mi vše v hlavě srovnalo,  neuniklo mi, že sedím v troskách stolu a mám dvě žárovky zaražené v ústech. Lustr byl rozhoupán, ale nespadl, což bylo potěšující. Mou snahou bylo znovu namontovat žárovky do lustru. Pokusy našroubovat žárovky při výskocích nebyly úspěšné a tak jsem si vzpomněl na štafle v komoře.

  Vypadly na mne, hned jak jsem otevřel dveře komory a nějakým řízením osudu mi  uvázly v horní části těla. Nikterak mě to neznepokojilo a namířil jsem si to do obývacího pokoje. Trochu vyšší práh byl však příčinou klopýtnutí. Štafle se mnou provedly něco na způsob stojky, která byla kombinována saltem. Poté se ozvala velká rána. V kolmé poloze hlavou dolů jsem zjistil, že štafle jsou zpříčené v rámech vyskleného okna. Různými pohyby se mi podařilo po delší době štafle dostat zpět do obýváku.

  Pak mě však ztěžkla hlava. Že mám na hlavě naražený květináč mi došlo o chvíli později. Během vrávorání se ozývaly velké rány doprovázené řinkotem sypajícího se skla. Následný náraz do zdi mou chůzi po bytě ukončil. Květináč se rozbil a štafle ze mne konečně spadly. A tak jsem je hned popadl a  postavil pod lustr. Obtěžkán opět žárovkami jsem vylezl na štafle. Štafle se ale naklonily. Seskok se mi moc nepovedl, což dokazoval zvuk trhajících se závěsů a následné prolétnutí rozbitým oknem. V dalším letu mě zabránilo zavěšené prádlo na balkóně. O něco později jsem vstoupil zpět do bytu zamotán do závěsů, prádla a také stržených šňůr.

  Nikterak mě to však neodradilo od snahy našroubovat žárovky do lustru. Velmi opatrně jsem lezl opět na štafle a kupodivu žádné zřícení nenastalo. Pak jsem zkoušel našroubovat žárovky. Nějak tam nepasovaly, ale podařilo se mi je tam narvat, ačkoliv žárovky trčely z lustru dost křivě.

„Heuréka!!“ zvolal jsem a přitom se lustr rozhoupal a štafle se zakymácely. Po chvíli kymácení se ze strany na stranu mě do hlavy zasáhl lustr. Rána to byla velká, načež i lustr se  poroučel na koberec.

  Když se kolem mé hlavy přestaly točit žárovky, neuniklo mi, že lezu po čtyřech a mám v pase naražené štafle a na hlavě lustr. V předsíni jsem se pokusil postavit. To se mi podařilo, ale hned na to následovala ztráta rovnováhy. Ozval se řinkot a po ohlédnutí se za sebe jsem spatřil rozbité velké zrcadlo na stěně, které pravidelně ničím. Náraz do zrcadla byl však tak velký, že jeho rám dopadl na mou hlavu, která ještě více ztěžkla.

  Takhle obtěžkán jsem vrávoral po bytě a pojednou mému zraku neunikla ta skutečnost, že na levé noze mám naražený kbelík,  ve kterém je lepidlo. Když konce štaflí rozbily v bytě pár dalších věcí,  nenapadlo mě nic lepšího, než dojít ke dveřím na chodbu. Nešly otevřít, tak jsem je vyrazil. Vzpříčil jsem se v rámech dveří a nemohl se pohnout. Vypadalo to dost beznadějně, než zpod ležících dveří vykoukla hlava souseda pana Bezouška, kterému málem úžasem vypadly oči.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI