Transportér

 

Srdce mi zatvrdlo

na kámen ledový.

Sveřepá tvář bledá,

na duši okovy.

 

Tak jsem se zacelil

před krutým životem.

Mozek mám z oceli,

stal jsem se robotem.

 

Jsem jako transportér,

putuji po kraji.

Odemknout zábrany,

přeji si potají.

 

Zastírám emoce,

bojím se soudu.

Jak ryba v potoce.

Vždy proti proudu!

 

Stydím se za pocit,

stydím se za lásku,

stydím se za sebe,

schovávám za masku.

 

Kdo má klíč k zámkům mým?

Vrátí mi zpátky stín?

Cínový vojáček.

Vyhnaný z ráje syn.

 

Z oka mám bajonet

a probodávám svět

pohledem zděšeným

nad cestou plnou min.

 

Očima otvírám

tvář plnou krutých ran.

Nastav jen náruč svou.

Můj život za tvůj dám.

 

Těch nejkrásnějších chvil

za mnou je mnoho mil.

Půjdeme společně?

Tak odemkni konečně!

 

---