Polštář.

Polštář ta němá tichá bárka

do které každý večer uleháš

a zlatými kadeři se rozléváš

po sametových vlnkách závěji

a já spěchám pošeptat ti přání

že odnesu si tě na druhý břeh.

Jsi můj nejdražší poklad na světě

přebýváš navždy v srdci mém

tvůj obraz mi nikdo nevezme

všude tě vidím kolem sebe

jak skotačíš mi u nohou

bez smutku co se ti vyhýbá.

Tajemná síla náš spánek pečetí

tu tvář dětskou půvabnou

mé oči pláčem nevyschnou

kdy zas budu tě držet v náruči

čekám na ten okamžik stále

ty můj poklade malý.