Metamorfosis a lá Ovidius

Sněhově bílý šat

a zlaté vlasy anděla

Ti svobodný život byl vzat,

že jsi tohle nechtěla?

V očích vesmír celý -

všechny by je chtěly,

však tvé od pláče jsou

vždy, když kráčíš tmou.

Smutek a žal -

nevíš co dál.

Vždyť celý tvůj svět,

v plamenech byl hned.

To on to byl,

kdo o smrti snil.

Chce ji? Má ji mít!

Jen už aby byl klid!

Pomsta přeci sladká

za studena bývá

a nocí tvou tě matka

Černá hvězda hlídá.

A sestra noc i tichý řev

svým černým pláštěm kryje.

A smývá také jeho krev,

jež déšť sice smyje

nikoli však z rukou tvých,

na kterých navždz ulpěl hřích.

A anděl ďáblem stal se zas,

kdo mohl čekat víc?

Temnota drtí světla jas

až nezůstane nic.

Krvavě rudý šál

a černá křídla démona.

Ďábel tvou duší si vzal -

po tomhle jsi toužila?