Mezilidskej karneval naposled

Mezilidskej karneval naposled

V Karlově hlavě bylo naprostý ticho. Rozhodl se neexistovat. Není žádnej Karel Vlček, tak na co tady ještě všichni stojíte?!  Oni stáli dál, protože nechápali, jak někdo může z ničeho nic přestat existovat bez svolení a bez razítka. Byli netrpěliví. Všichni tu měli strašně naspěch. Nesnášeli Karla a každou další vteřinu, o kterou je okrádal. Time is money, vole.

Konečně se napřímil.

„ Táhněte!!! Kurva táhněte, vy kapitalistický svině!!“

Karel byl bojovník tělem i duší. Lhostejno, na které straně barikád, ale hlavně že je prdel,ne? Když se za něco bil a proti něčemu stál, tak mu mnohem víc chutnalo a holky byly celkově hezčí. Ve večerních zprávách obvykle vyzněl jako pako, to mu ale zásadně nedocházelo a tak mohl být spokojenej. Ohromně se těšil, až jednou bude věšet buržousty na kandelábry a byl na tom ve svém táboře se vzděláním ještě docela dobře, protože věděl, co to ten –kandelábr-  znamená.  Pověšením vyhrožoval každýmu, kdo byl nějakým způsobem proti jeho koncepci. Tak například:

„ Já bych to na tvým místě tak nekořenil, dyť se z toho všichni poserem!!“ zděsí se odprávněně Marek Tomáš.

„ Nevíš, co je dobrý, ty zhýčkaný buržoprase. Po revoluci budeš viset!“

Alternativa. Vždycky tu nějaká je a už její pouhá existence nahlodává zajetý představy  o tom, co je dobrý. Alternativa k tomu, co děláme teď, existuje taky. Třináct dveří a jsou to jenom jedny z nich. Jenže jak je najít, když o žádnejch z nich nic nevíme?  Někdo ti to poví..Ale co když ty jeho dveře otevřu a zjistím, že vedou do zdi? Jedny do betonový a druhý do cihel. Není to jedno? A co když….co když je zeď úplně za každejma?  Tak ať si! Dokud to nebudu vědět jistě, boj trvá. To by řek to pako Vlček. I Vlček má svůj kousek pravdy.

Winter něco zarputile škrábala na jízdenku. Její poznámky z Bakuninova díla.

„ Strana 42 – blbost. Strana 45 – pakárna. Strana 49 – kecy….“

I Bakunin má svůj kousek pravdy….

„ Vlčku, četl jsi Bakunina?“

Tázaný zapálil cigaretu. O střešní okna si déšť rozbíjel hlavu. Jinak ticho. Pravý proletář Vlček dolívá sklenu drahým vínem. Nic mu nechybí. A už vůbec ne Bakunin.

Když se Winter směje, je to hrozně nahlas. Tady to ale nikdo neslyší. Tak si křič, když chceš. A nejen při smíchu…

Ráno vypadne.

Winter po ránu bytostně touží být sama. Někdy pro to je ochotná udělat téměř cokoliv. Ráno patří jenom sama sobě a nechce, aby jí kdokoliv rušil její přítomnost. Její pitomou a bláznivou existenci, kterou si pokaždé znovu uvědomuje. Myšlenky v hlavě převaluje jako karamelu, když se vám rozpouští na jazyku.

Proto  ráno vypadne…

„ Co tady…“ Vlček se zarazil v polovině věty. Winter nevypadla. Seděla vedle něho s hrnkem čaje a  převalovala na jazyku tu svou existenci, aniž by ji v tom Vlček jakkoliv rušil.

Bylo to hezký.

„ Jak dlouho zůstaneš?“

„ Ještě hodinku.“

Normální holky chtějí zůstat navždycky. To u ní spolehlivě nečekal. Navždycky!! A ještě navíc s Winter!!! To by si teda dal! God save Winter a to, že za hodinu vypadne.

Alternativa. Vždycky tady je a už její pouhá existence nahlodává zajetý představy o tom, co je nejlepší. Existuje i alternativa k tomu, co má na sobě dneska. Laura od základu změnila svou vizáž už několikrát. Zkoušela být sexy a z toho zase nevinná a vždycky měla pocit, že by to ještě jinak mohlo být lepší. Až bude hrozně bohatá, bude mít třináctero šatníků a za každýma těma dveřma bude přesně to, co zrovna chce. Jedny dveře budou speciálně na prádýlko, aby měla ke všemu tu správnou barvu. Jo, tak si to zařídím a dokud to tak nebude, tak si za tím půjdu!! Co by na tohle řekl Vlček? Ale tomu je to jedno. Pro něho by mohla chodit klidně nahá…vlastně by mu tak udělala ohromnou radost. To je nápad. Otevře mu nahá.

„ Karle, tohle jsi ještě neviděl.“

Vlček šel na místě do kolen a to doslova. Jsi tak krásná, tak sexy a dokonalá. Lauro, kočičko…

„ Lauro, my dva jsme spolu napořád, víš to? Naše životy se budou proplítat ať chceme, nebo ne.“  Tohle říkal každé. Hrozně je to dojímalo. Každá věřila, že to tak cítí jenom s ní. Až na jedinou. A ta právě někde docela jinde hledala správné klíče od docela cizího bytu, aby ráno mohla být jenom sama pro sebe….

„ V Praze předpokládáme solidní rajoty. Bude to vážně paráda, zažít pětitisícovou demošku!“

Karel si zase bude hrát na vojáčka. Bude se bít a házet dlažky. On – revolucionář ve jménu kandelábru! On – hrdina z ghetta do kterýho ještě před rokem nepatřil.

Víš, Vlčku, já jsem na to přišla. Za těma dveřma, co je hledám, je jenom nebe. Jako když vystoupíš z letadla. Je to prostor bez omezení. Svoboda. Máš ji všude kolem sebe, ale když neumíš lítat, rozbije ti držku. Zlomí ti vaz. My ještě neumíme lítat, Vlčku…Ještě ne.

„  Já to vim, Winter...“

Na co si to zas hraješ, Karle? Buď se mnou. Nejezdi nikam!! A nebo jak myslíš, pojedu s tebou.

„ To jsem moc rád, Lauro…“

Ale bude tam Winter. Dopiče, vždycky to komplikuje už jenom svou existencí.

Karel měl projev hned zkraje. Strašně si přál, aby to Laura konečně viděla a aby na něho byla kurevsky hrdá. Stála v první řadě. Karel Vlček je Megamocdůležitej, tak ať  se kouká. Pět tisíc lidí ho poslouchá. Ave Vlček, Heil Vlček!!!

Kurva, Winter!

„ Kdo ti napsal takovou pitomost? Ale neboj, to nikdo neposlouchal. Oni chtěli jenom ten řev. NO PASARAN! NO PASARAN!“

NO PASARAN!!

Teď už neřvě jenom ironickej hlásek Winter . Skandujou všichni!  Tyče, dlažky, rajoty.

„ Drž se mě, Lauro, a pozor na hlavu!!“

Jeden ladnej hod kostkou speciálně pro ni. Jen ať to vidí! Ať vidí alternativu, která vždycky je…

Na dlažku cákla krev - pitomá a bláznivá existence! Pět tisíc lidí na to sere. Oi oi!!

Přemýšlel, jak by měl začít. V tomhle mejlu toho chtěl tolik říct. Měl spoustu novinek. Takových pitomostí, ale připadlo mu, že by to třeba chtěla vědět.

„ Ahoj, zlatíčko!“ odhodlal se nakonec.

„….a další zkoušku mám ve středu. Měl bych to udělat, je to jednoduchá věc. Dobrou noc, Winter. Vlček“

 Po očku sledoval mobil  a připadal si kvůli tomu děsně trapnej. Včera jí poslal textovku. Zase takový ty obyčejný kecy jako že mu chybí a že by ji teď chtěl líbat na obočí. Ještě mu neodpověděla. Tohle už je navždycky. Navždycky…to je totiž strašně dlouhá doba. Nikdy si nedovedl představit, že by Winter mohla zůstat napořád a teď to tak bude. Ona už napořád zůstane…mrtvá.

Karel Vlček existuje, došlo mu. Podíval se na vyjevený xichty kolem sebe a poodstoupil od hrobu. Zástup za ním se dal znova do pohybu. Time is money, vole vole.