Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovidla
Autor
Charlotte_468
Dala jsem ji přečíst své dobré kamarádce, a ona za boha nemohla přijít na to, co znamená ten konec. Snad na to alespoň někdo přijde :o)
Okvětní lístky padají na podlahu,
Zem neskrápí slzy, ale černá tuš,
Blesk Ti vlasy učesal,
V poušti hledáš věčnou vláhu,
Na rtech mužských, ženská růž.
V očích místo panenek,
Máš boláky smutku,
Podvědomí navenek -
Ukazuješ svůj svět malý,
Pln zklamání a smutku.
Máš jistotu – říkáš "snad",
Ty - žebrák určuješ si pravidla.
Už ne maminka – nepřítel,
Ke snídani dělá rád,
Jedem ochucená povidla…
Tu na zem spadl z dlaní květ,
Ruce bolí nárazem.
Zuby se tříští jako led,
Ach, jak krutý je ten svět!
Povidla v puse ještě lechtají,
A působit začíná jed…