Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MONTMARTR

12. 09. 2003

1387

Autor

la_bete

Pocta Henrimu Toulousi de Lautrecovi a celé jeho generaci.

Viděl jsem tvář
v hluboké zeleni
a ta tvář prý byl Boží
a její slova byla slinami
plijícími na naše hlavy.
Však jsou jen naším výsměchem,
neboť barvy světa
jsou jen trsy zvadlých slunečnic.

Suzane, arbitre všehomíra
můj jazyk nepoznal lež,
leč ani pravdu,
tak řekni mi,
co mám chtít?

Jenže mešní víno je trpké
a božího těla se nenajíš.
Vždyť jsme jen Lautrecovy zrůdy
zvrácenosti dne,
probuzeni ze spánku
do snu,
který nekončí.
Tak rozhoďme nohy v kankánu
pomalého umírání.