Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Beruška na dlani

15. 09. 2003
1
0
791

Myslím na příběh o klukovi, co měl mozek novorozeněte…

Sedím zase na stejných schodech tak jako

Letos v zimě

Sníh dneska nepadá a není vidět hvězdy

Nic se netřpytí ve vzduchu a mě je jinak

Možná jsem smyla svoje starý pocity

Tak jako šminky pleťovou vodou

A bylo to lehčí než jsem si myslela

…jiný situace na stejných místech…

dneska nemám pomalovanou půlku tváře

a nebudu nosit zelenou čepici a šálu

protože

nechci vědět, kde končím já a začíná nebe

                        

                          *

 

(a co si zítra obleče měsíc

který jsem dnes viděla přes

rybí šupinku?

a co mi přijdou pošeptat hvězdy

naklánějící se přes křišťálové okapy

noční oblohy?)

 

objevuju jiné světy,

města sestavená z popela rozsypaného

na hřbety černých koček

slova a věty v kapičkách krve na poškrábaných

dlaních

trhliny uprostřed prastarých zdí

data na náhrobcích, kamínky a hvězdy

objevuju stíny rostlin v květináčích

a když je moc čistá obloha

vidím stopy pavouků a ježků

na studené zemi

našla jsem smysl

proplakaných nocí

co končívají brzo k ránu

a prázdnotu myšlenek v bolavé hlavě

 

někdy bych chtěla zmizet

schoulit se na zem a vpít se do ní

nebýt, necítit…………………………………………………………ne cítit

někdy bych chtěla, teď ale ne

teď ne,

Umřela bych bez všech těch slunečních

paprsků, který dostávám

 

stočená jako had,

znovanalezená.

 


Jerome
15. 09. 2003
Dát tip
:) proč v tom cítím náladu která se mi zdá neuměrná situaci?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru