Podvečerní karneval

PODVEČERNÍ KARNEVAL

(interiéry)

 

 

Obraz první:

Interiér přepychově, ale nevkusně, zařízeného obývacího pokoje.

Uprostřed na obrovské pohovce sedí dvě třicátnice, Nora a Olga.

 

Nora: (s hranou vážností)

           Zdá se mi, že se Oskar trochu změnil

Olga: Jak změnil, zvětšil se mu zadek, nebo co?

Nora: Myslím v chování, dělá teď divné věci. Někdy ho vůbec nepoznávám.

Olga: (ironicky)

           Proboha, jak dlouho seš vdaná? Vždyť to je úplně normální. Chlapi jsou v tomhle       nevyzpytatelní. Tak například můj Robert. Mám podezření, (důležitě potáhne z cigarety a vyfoukne kouř) že pořád ještě onanuje.

Nora: Vážně? Robert? Jak si na to přišla?

Olga:  Zamyká se na záchodě a vydrží tam někdy i půl hodiny.

Nora: Třeba má střevní potíže.

Olga:  To si nemyslím. O jeho zdravotním stavu vím všechno. Pokaždé mě podrobně informuje i o tom nejbanálnějším nežitu. Je tím doslova posedlý. A střevní potíže…to už bych dávno měla za sebou nejmíň hodinovou přednášku.

Nora:  Většina lidí se na záchodě zamyká, je to podvědomý reflex.

Olga:   Jo, ale málokdo tam prosedí celé televizní zprávy.

Nora:  A jak často se milujete?

Olga:  (s povzdechem)

            No právě, asi tak jednou týdně. Někdy i dvakrát.

Nora:  (znalecky)

            Třeba mu to nestačí.

Olga:   Komu to nestačí, to jsem já. Někdy ho musím doslova znásilňovat.

Nora:  No tak vidíš, tak mu to stačí, proč by teda ještě onanoval. Třeba si tam čte. Oskar si na záchodě vždycky čte. Říká, že je to jedno z mála míst kde má klid. Bere si tam vždycky noviny nebo nějaký bulvár, říká tomu hajzlové čtení. Nejvíc mě ale dorazilo, když si tam jednou sebou vzal Dostojevského Zločin a trest.

Olga: Vidíš to, říkala sem, že chlapi jsou nevyzpytatelní.

Nora: Víš, co bych udělala na tvém místě? Nedělala bych z toho vědu. Někde jsem četla, že je úplně normální, když ženatý chlap onanuje. Možná, že to Oskar dělá taky. Chová se teď tak nějak divně. Někdy ho nepoznávám.

 

Obraz druhý:

Interiér uboze zařízeného pokojíčku, z něhož je patrno, že je ve službách neřesti a chtíče.

Na zválené palandě Leo a Nina, on plešatějící čtyřicátník se silně dioptrickými brýlemi, ona asi pětadvacetiletá dívka, neobratně maskující předčasnou sešlost.

 

Leo:   (sklesle sedí na okraji palandy, na klíně kalhoty, které si asi chystá obléct)

          Je to hnus.

Nina:  (rozvaluje se vedle něj a prsty zaujatě zkouší pevnost svých ňader)

           Co jsi říkal, bobíku?

Leo:    (začne si pomalu natahovat kalhoty)

            Že je to hnus

Nina:   (dloubne ho do zad palcem bosé nohy)

            Co je hnus, pejsánku?

Leo:     Sedím tu úplně nahý

Nina:   Chtěl si se snad milovat v kožichu? To je přece jasný, že jsme nazí.

Leo:    Sedím tu nahý a s tebou.

Nina:   Milovali jsme se spolu, čekal si snad, že tu teď bude ležet předseda vlády?

Leo:    Moje žena, ta by tu měla být.

Nina:   (pobavena tou představou)

            Klidně si ji mohl vzít sebou. Ve třech jsem to ještě nedělala. Dala bych ti slevu.

Leo:     Moje žena by tu měla být místo tebe.

Nina:    ( překvapeně)

             Proboha, proč.

Leo: Protože je moje žena.

Nina: Tak proč si, sakra, nezůstal doma, proč si sem lezl?

 

Obraz třetí:

Interiér všedně zařízeného obývacího pokoje. Na scéně manželé Igor a Věra, sedí v křeslech, mezi nimi konferenční stolek a na něm v popředí telefon. Igor čte knihu, Věra s neklidem ve tváři hledí do prázdna.

 

Věra: (neklidně)

          Pořád ti volá nějaká ženská

Igor:  (odtrhne se od knihy)

          Mě? A co chce?

Věra:  To nevím. Vždycky řekne, že je to asi omyl a zavěsí.

Igor:   Tak jak víš, že volá mě? Je to prostě omyl.

           (znovu se začítá)

Věra:  Třikrát za den, ten samý hlas…?

Igor:   No a…? Co ty víš o omylech?

Věra:  A nebo má prostě pech, že to zvednu zrovna já.

Igor:   (zlostně odloží knihu)

           Proboha, proč si zase vymýšlíš!

Věra:  (uraženě)

           Vymýšlím si…? No to jsem celá já.

Igor:   Proboha, klid, hlavně zachovej klid. Není třeba dělat paniku. Prostě omyl, rozumíš? Třikrát po sobě ten samý hlas, bohužel to zvedneš právě ty. To je všechno!

Věra: Jak jednoduché, že?

Igor:  Podívej, nevím o nikom, kdo by se před tebou musel zapírat.

Věra: Třeba nějaká ctitelka. Mladý básník, to láká…

Igor: O žádné zatím nevím. Ale proč ne, vím já komu se moje telefonní číslo dostane do ruky.

Věra: (vítězně)

          Takže připouštíš, že to může být pro tebe?

Igor: (ironicky)

         Jo, připouštím, že to může být nějaká tajná ctitelka, v žádném případě ne milenka, ale nejspíš      to není nic jiného než obyčejný omyl.

 

(náhle zazvoní telefon)

 

Věra: (s kyselým úsměvem)

          No klidně si to zvedni, to bude ONA.

Igor:   (zvedá sluchátko)

          Kdo? To bude asi omyl. (pohlédne překvapeně na Věru) Moje žena je doma…no, prosím, předám…(podává Věře sluchátko)

Věra:  (polekaně)

           Kdo je to?

 

Obraz čtvrtý:

Interiér omšelého obýváku s kuchyňskou linkou v pozadí. Zapnutá televize před kterou v křeslech sedí postarší manželský pár. Žena plete, muž podřimuje.

 

Žena: (vztekle vykřikne)

          Hrome, to se nemělo stát.

Muž:  (nečekaně vytržen ze spánku)

           Co je, co se stalo…?

Žena:  Oko je fuč.

Muž:   Vystřelili mu oko?

Žena:  Ale né, mě uteklo oko.

Muž:    (nejdřív na ni nechápavě civí a potom mu to dochází)

           Jo tak. Já myslel, že zase nějaká přestřelka.

Žena:  Ta je tam každou chvíli, nechápu jak u toho můžeš spát.

Muž:   Nějak mě to dneska bere. (zívne) Jsem dost utahanej.(pohlédne na obrazovku)

            Hernajs, to je, ale, šťabajzna.

Žena:  Nějak rychle si se vzpamatoval.

Muž:   To bude asi pěkná mrcha. Dej si na ni pozor, frajere, ta ti uřízne koule, ani nemrkneš.

Žena:  Hele, ty televizní psychologu, dojdi do kuchyně pro olivy.

Muž:   Už zase, nechápu jak ti něco takovýho, odporně zelenýho, může chutnat.

Žena:  Co je ti potom, kafrám já ti do slivovice?

Muž:   (vyskočí)

           Sakra, já tušil, že mi dneska ještě něco chybí. Jdu pro ty olivy.

Žena:  No, hlavně se mi v kuchyni zas neztřískej do němoty.

Muž:   Už jsem se v kuchyni někdy ztřískal do němoty Slivovice je lék a já ji tak užívám.

Žena:  (pro sebe)

 

---