zápisky z paříže III

   po probuzení se snažím upamatovat si nějaký ten sen. kde nic tu nic. že by spacák nebyl příhodná materialita pro snění? dobře, počkám si na peřinu.
   rozhlížím se v denním světle po pokoji a s hrůzou zjišťuji, že je vyvedený celý v bílem a kam oko pohlédne samá skříň. ups. nechutné to věci! s tím se bude muset něco udělat. třebaaa... třebaaa... vyndat dveře a udělat ze skříní police. jupííí! hned je to drobátko lepší.
   tak a teď umýt koupelnu a záchod. některé dveře musí být přeci od komory s mycími prostředky a spol. prima, mám je. dokonce si můžu vybrat z několika nabízených možností. volím mr. propra. ne že bych měla v oblibě plešouny nebo svalovce, ale citrónová vůně mi přijde nejpřijatelnější.
   v kuchyni mi pan pavel nechal výtečnou snídani. přece jen se vyplatí mít v domácnosti muže. každé ráno může zaběhnout vyvenčit,  v tomto případě pofiderního, psa a přinést čerstvé pečivo.
   vyrážím obhlédnout okolí a uskutečnit první nákupy. kód vstupních dveří si opakuji celou cestu a pro jistotu si ho i s adresou ukládám do mobilu. jistota je jistota. na cestu zpátky bych se uměla zeptat a domovnice, které jsem byla panem pavlem představena při odchodu, by mě jistě pustila do baráku, ale před bytem ve třetím patře bych seděla až do příjezdu paní kláry s dětmi z letiště.
   abych nezapomněla, měla jsem to potěšení seznámit se s hospodářem. nejen, že se důležitě tváří, ale také si tak připadá. netuším, kde k tomu bere odvahu. oblek mu byl nejméně o číslo menší a  neustále mobiloval.  vybavit byt pro 6 členou osádku se mu ani omylem nevydařilo. z toho všeho co mně konkrétně slíbil (například stolek pod comp s pracovní židlí, bych teď nemusela ťukat do klávesnice uložené na kolenou a rozlamovat se ve starožitném křesle) nesplnil zhola nic ni 14 dní poté.
   děti vypráví story z letadla, vojtímu se nejvíce zamlouval řidič s mercedesem, který je z letiště dovezl. mně se zamlouvá, že mi někdo udělá večeři, můžu se jít naložit do citrónové vany a dospat resty z předešlého dne.
  ding, dong