Písmák

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já a ty

07. 01. 1999
0
0
3724
Autor
Jarka

Já a ty Jsi tráva a já mokrá rosa na ní, jsi noc, já sladké snění, jsem letní večer, ty jsi bouře, jsem suchá step, ty oheň plný kouře... Jsi slunce, já duha, co ke hrám svádí, jsem dítě, ty mé věčné mládí... Jsem slovo, ty prostá věta, já jsem ty, jsme částí světa... Jsem skrýš tvá, tvořená z drobných dlaní, jsi sníh, já jarní tání... Jsem vráskou na tvé tváři, ty stránkou v ohmataném snáři... Jsi muž, já jsem žena, jsi dům, já domu mého hlavní stěna... Jsi koberec z květů, já na něm rosa, jsi jezerní proud, já noha v něm bosá... Jsem rudá růže, ty mlsná včela, já jsem dnes a ty jsi včera...
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených
snoopy
04. 03. 1999
Dát tip
co dodat a neopakovat? snad jen že to trochu kazí řádky, u kterých se musí přemýšlet a nestačí jen cítit - ale těch je tam jen pár (možná doslova)
Anonym
09. 02. 1999
Dát tip
Pekne, neopotrebovane asociace spojujici dve veci k sobe, podobne jako by k sobe meli patrit dva lide, co se maji radi, i kdyz cas mnohe ukaze.
Anonym
16. 01. 1999
Dát tip
Jarko, tohle je skutečná krása. Když jsou dva svoji, tak jsou jeden, ale přesto dva: vzájemně se doplňují. Podařilo se Ti to hezky vyjádřit - je v tom hravost, elegance, nádherné přirovnání; nápad. Zaujal mě spád té básně. Nikde to nevázne, je to jako řeka, která mnou proteče a zanechá úsměv.
maprach-čtenář (i u Deště)
Ondra
15. 01. 1999
Dát tip
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Ondra
15. 01. 1999
Dát tip
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Ondra
15. 01. 1999
Dát tip
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Ondra
15. 01. 1999
Dát tip
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Ondra
15. 01. 1999
Dát tip
Omlouvam se všem, že jsem poslal kritiku několikrát, snad mi prominete, přispíval jsem poprve a nebyl to úmysl. Ale básnička není špatná a je celkem přirozená.
AHED
13. 01. 1999
Dát tip
Jarko, je vůbec něco, čím bys mohla ještě překvapit??
Sdílení
Nahoru