Nevidím

Hledám Tě lásko, rty pálí a není kdo by je zvlažil stejně pálivými rty.

Hledám Tě na ulicích z nebe, vidím všechny bolesti i radosti…        jen Tebe ne.

Jsou tu skupinky lidí a já chci být mezi nimi…                                      ale s Tebou.

Obzor je veliký a nevím, jakým směrem se dívat.

Tělo se chvěje pod pomyslnými doteky a taje. Lidé chodí, jedou, smějí se… a já… pláči…

Věříš mi?

Mlha a soumrak leptá můj žal na malé články a já jsem vděčná že padají a blíží se. Hudba co hraje z rádia kalí mysl, tep bere větší rychlost, mozek pracuje na plné obrátky a fantazie má zelenou…                  Chci Tě!!!            Mockrát, stokrát, tisíckrát…

Slyšíš mě?

Světla se rozsvítila a ze tmy vylezly stíny. Zrak bloumá bezcílně a náhle – ten obrys znám                Lásko              hledám Tě            Křičím:           pojď            pojď            rychle z té tmy ať vidím…            TEBE…!

Jdeš?

Jdu, ozvalo se divně, dvojhlasně.

Mezi námi nic nebylo…

Věříš mi?

Slyšíš mě?

Jdeš?

Nejdu lásko, hledám Tě…                          a nevidím…