Zahrada

Všichni lidé stojí hlavami zaraženi do země a nohama hrabou ve vzduchu. Mezi nimi se valí kameny a občas někoho praští do nosu nebo do oka nebo do úst nebo do ucha. Někteří lidé vypadají, že běží a jiní se jen belhají a máchají hůlčičkou.

Mezi tím vším chodí zahradník a zalévá, lidi. Občas některého človíčka začne obrůstat zelené listí, a to stoupá od hlavy až ke špičkám na nohou. Takový člověk nakonec zmizí celý, a přestane se hýbat.

Přijde k němu zahradník a vydloubne ho ze země. Pak zasadí do květináče.

...

V Obchodě s podivnými rostlinami z daleké země se procházejí vysocí páni s monokly, cylindry na hlavách, dlouhými fraky a černými, ve světle zapadajícího slunce se lesknoucími, boty. Pány doprovází tlusté dámy s udivenými obličeji.

Prodavačka nabízí husté, zelené keře, které občas zasténají. Vzácnost.

Páni vytahují zelené bankovky a dámy už nedočkavě tahají onu vzácnost.

Prodavačka děkuje.

...

Vzácnost roste ve veliké zahradě, plné rostlin, které ovšem nesténají, jsou obyčejné.

Přišla zima a vzácnost kvílí. Pán v lesknoucích se botách stojí u okna a dívá se do zahrady.

Paní, schoulena v kožešinách, kouří velký doutník. Dým stoupá ke stropu.

Pán, stále stojící u okna, se začne smát.

Přišlo jaro a pán se stále směje. Paní stále kouří doutník.   

V zahradě začlo vše kvést. Jen ze vzácnosti spadl první list. Za nějakou dobu se list, ležící na zemi, schoulil do klubíčka a zbledl. Za nějakou dobu se rosypal na prach, ale to už na zemi leželo mnoho vzácných listů.

Léto. Vzácnost je pohublá a dříve sytě zelené listy jsou teď seschlé, hnědé.

Pán se směje, dáma kouří doutník.

V zimě na Vzácnosti již není ani list. Je nahá. Zbyly jen bílé, křehké větve.

...