O Ježibabě

O JEŽIBABĚ

V jednom vysokánském paneláku na sídlišti plném smogu, kouře a odpadků žila ježibaba. A byla vám to ježibaba, jak se sluší a patří: dlouhatánský nos s bradavicí, rozcuchané vlasy, roztrhané šaty a kocour na rameni. Možná jen ten hrb neměla, ale to se ji později, jak brzy zjistíte, náramně hodilo. Nebyla ani mladá, ani stará, asi dvě stě let ji bylo, a to je na ježibabu tak akorát.

Řeknete si: “A proč teda žila v paneláku, když to byla ježibaba, jak se sluší a patří? Kdysi dávno, kdy se sídliště teprve zakládala a továrny začínaly kouřit, žila Čaromůra, tak se totiž naše ježibaba jmenovala, ještě v hlubokém lese. Měla krásnou malou perníkovou chaloupku, chodila na houby, vařila si heřmánkový, mateřídouškový, šalvějový, bezový nebo dobromyslový čaj, zkrátka, žila obyčejným babičkovským životem. Jednoho dne k ní přišli tři úředníci, samá lejstra a papíry, a donutili ji se vystěhovat z její útulné chaloupky uprostřed lesa, že prý tam chtějí založit národní park. “Vy lotři, ničemové!” jala se nadávat ježibaba. Ale co měla dělat? Z kouzel, kterých kdysi uměla na tisíce, si pamatovala pouze jak spustit déšť, tak se odstěhovala do panelákového bytu na Moldavské 17 v Brně, který ji byl přidělen výměnou za perníkovou chaloupku.

“To nějak zvládnu”, myslela si Čaromůra, ale tak lehké to nebylo. Jak si stará čarodějnice, která je sto let za opicemi zvykne na moderní dobu? No, tak snadno to nepůjde. Hned na začátku si koupila barevný televizor, o kterém často slýchávala od babek sbírajících houby v jejím lese. Shlédla pár reklam a na druhý den koupila automatickou pračku a nový Tix. Ještě stačila zařídit kuchyň a obývák, už mínila zakoupit video a telefon, ale zjistila, že zbytek jejích zlaťáčků se zoufale krčí na dně truhlice. “Ach jo”, pomyslela si “je to tu nějaká drahota”. A tím se začala tolik podobat dnešním babičkám. Nezbývalo jí nic jiného než si sehnat práci.

Ale to nebylo jen tak. Ježibaba neměla řádnou kvalifikaci a vystudovala pouze střední čarodějnickou školu. Proto se přihlásila do večerní školy pro dospělé. Ze začátku ji to moc nešlo. Mluvila velmi nespisovně a to se profesorům nelíbilo. Také hodně zapáchala sírou, a proto se na radu spolužačky pořádně vykoupala a navoněla. Od té doby se jí ostatní už neštítili a Čaromůra začala být družnější a veselejší. Nejvíce ze všech předmětů ji bavila chemie, protože ráda vařila lektvary a cítila se tam jako doma. Za rok, kdy ze školy odcházela, už to byla školená ježibaba se vším všudy.

Hned po maturitě se odebrala na pracovní úřad. Nabídli jí práci v lékárně, místo uklízečky, ale také místo učitelky v 8. A. Ve večerní škole se jí moc líbilo, zvlášť při chemii, jelikož síra tak voněla a ona se jí nemohla nabažit. Neotálela a rozběhla se do školy, co jí síly stačily. Tam jí místo hned dali, protože učitelku chemie již dlouho sháněli.

Od té doby na dveřích jednoho školního kabinetu visí cedule s nápisem SAXANA ČAROMŮROVÁ - kabinet chemie. A když vstoupíte do 8. A, u katedry stojí elegantní dáma v kostýmku, navoněná drahými parfémy s hladkým účesem a nalakovanými nehty. Ještě něco vám přelétne přes nos - ano, pach síry přece jen nezmizel.