Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Arboretum (Tuláci)

30. 09. 2003
0
0
1001
Autor
Jokaste

Jela jsem na oslavu narozenin ke své kámošce, koukla se na oblohu a toto je výsledek…

Bílý kříž a všechno modrý,

to jsou zbytky par;

za mraky jsou dávno ti,

co se jen ptaj‘.

 

Odkud jsou a kam zas půjdou,

až zapadne den;

zlatou barvu střídá

temný sen.

 

Znaj‘ se čím dál dýl,

tím jak putujou -

po polích, po městech,

návrších.

 

Maj‘ to těžký, vím,

co s tím nadělám?

z mraků padá déšť,

z něj radost mám.

 

Bílé skály, voda, keře,

tam se usadí,

jemná tráva duše

pohladí.

 

Leží, pořád leží,

mraky sledujou;

pak se zvednou a

zas dále putujou.

 

Jen tak si odejdou…


Segal
21. 04. 2004
Dát tip
pěkné

Závěr je dobrý. K tomu předtím bych měl výhrady, především co se týče užívání až příliš jednoduchých rýmů. Ale když jsi to psala při cestě na oslavu narozenin... tak se to dá chápat...

Sid
03. 10. 2003
Dát tip
Hmmm, moc pěkné. Byl by z toho dobrý text pro nějakou písničku :). Jen tak dál...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru