Osud

Nechtěl jsem odjed do Francie, ale musel jsem abych dodržel slovo, které jsem své bývalé přítelkini dal.Ještě tehdy kdy líbal jsem jí jen já sám.Říkal jsem jí, že jestli se jednou mezi námi něco takového stane, tak odjedu.Myslela si však, e to nikdy nesvedu.Na tohle jsem jí řekl, že jí z omylu vyvedu.Zabalil jsem si jen pár věcí a nedal jsem na žádné kecy.Pomohl mi v odjezdu je brácha Péťa a tak vydal jsem se do světa.Bylo mi jedno, že za dva dny jsou vánoce, už nedokázal jsem ptlačit v sobě své emoce.Když jsem jí před odjezdem ještě volal, řekla mi že se to¨všechno dí vyřešit líp.Já ji na to jen odpověděl, že takhle bude mít aspoň odemě klid.Myslel jsem že takhle dám už všemu na vždy zbohem.Jenže i ve Francii, Itálii,Španělsku a Německu jsem na ní myslel snad za každým rohem.Proto jsem se po týdnu vrátil, musel jsem se vyrovnat s tím, že jsem jí nadobro ztratil.

---