Zastavit čas…

V nekonečnu se ocitnout!

Alespoň na chvíli, na chviličku!

S bytostí milovanou…

Potápět a nořit se v nekonečnu…

Zas a znova neustále…

Prožíváme Ráno každou hodinu, minutu i míň…

Jen na paměti Ráno mít…

Východ jasného Slunce,

co probouzí den…

Zamlžený opar lidí,

co plouží se tam a sem…

Pak Ráno vypaří se,

jak pára nad hrncem…

a je tu Poledne…

Prožívat Poledne každou hodinu, minutu i míň…

Zas a znova…

Jen na paměti Poledne mít…

Kdy Slunce nejvýš je.

Kdy vrcholu dosahujem.

Pak zralost upadá…

Pak již tu není…

Smráká se a den se krátí.

Prožívat Stmívání každou hodinu, minutu i míň…

Zas a znova…

Jen na paměti Stmívání mít…

Slunce zlehka usíná,

poslední paprsky měkce na tváře padají…

A Nebe se stydí.

Za lidské hříchy a přec i láskou klidem žhnoucí.

Již Noc se snáší,

na lidská srdce temnota spadá…

Prožívat Noc každou hodinu, minutu i míň…

Zas a znova…

Jen na paměti Noc mít…

Slunce v Měsíc s mění

a paprsky v hvězdy tříští.

Vylita modročerná kapalina

na prázdné plátno s tisíci perličkami

Mnohá tajemství skýtá,

jak lidská duše je čirá i černá,

navždy však nekonečná.

Noc se zvolna ztrácí.

Přechází v den a vše…

…kouzlo nekonečna…

Jen zastavit čas.

Prožít vše v jednom okamžiku.

Ocitnout se v propasti času.

Milovat a být milován.

V tomto nekonečnu Lásky.