Šest

Podzimní chvilka anitrochupoezie

V šest ráno

To vypadá skoro jako listopad.

Taková ta hloupá apatie,

Kdy tvary nemají tvary.

Lejem si do hrnku

Další den rozpustný ve tmě.

A najednou se kolem svítí.

( ta tma je přece v hrnku )

Stůl je zase stůl

Na poházený hardry ze včerejška je zase vidět

A tak si myslím,

 Že včerejšek tu byl.

Z hrnku se kouří, napadaly do něj plány,

Opařily se a umřely.

 A tak už nemám žádný plány.

Koukám na ně do lógru,

Jak tam ležej docela mrtvý,

Venku je šest ráno,

Tvary si tam hledají svoje tvary.

A až je najdou,

musí  do práce.