Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příběh první: Radek

25. 10. 2003
1
0
3374
Autor
Zina

Nabídnu vám příběh, kterých se na světě odehrávají každý den tisíce. Příběh o závisloti. A o jednom promarněném životu. Může se to stát i vám... Záleží jen na vás, pro kterou cestu se rozhodnete, teprve až po ní vykročíte, poznáte, zda byla vaše volba dobrou, či špatnou...

RADEK

 

   Radek se zmítal v hrůzných křečích abstinenčních příznaků. Jeho tělo se dožadovalo další dávky pervitinu. Nepřicházela. Ledový pot a vysoká horečka s ním třásli, krvavá pěna u úst signalizovala, že je na pokraji svých sil. Srdce mu tlouklo stále pomaleji. Mezi jednotlivými údery se objevovaly čím dál větší pauzy. Až dotlouklo úplně.

   Jen v tváři mů zůstal rozbitý obraz promarněných šestnácti let.

   Ale nikdy to takhle nemuselo skončit. Všechno dnes mohlo být jinak. Radek mohl být vlastně úplně "normální" kluk se všemi radostmi a starostmi tohoto věku. S první pusou a první láskou, s první cigaretou a prvním pivem. I tohle k tomu věku patří. A tak to mohlo být i s Radkem. Jenže nebylo. Radek zašel dál...

   Ale musel???

   Všechno to začalo asi v jeho osmi letech. Rodiče se rozvedli, otec je opustil a Radek zůstal se svojí matkou a starším bratrem Patrikem. I tak to ale mohlo skončit dobře...kdyby máma nezačala pít.

   Po rozvodu se ještě seznámila s mnoha muži, s žádným jí to ale příliš dlouho nevydrželo. A tak když bylo Radkovi asi deset, rozhodla se, že s muži definitivně skončí. A aby¨se jí to lépe podařilo, začala svůj žal chodit utápět v alkoholu do barů a putik.

   Ani o své syny už se příliš nestarala. Málokdy našli doma jídlo nebo čisté vyprané prádlo. Místo pohlazení a povídání je s sebou máma brala do hospod, kde je se sloupečkem mincí posadila k automatům a šla znovu popíjet.

   A  starší Patrik po vzoru matky neměl také daleko k alkoholu. Začal pít asi ve čtrnácti letech a jeho matce to samozřejmě nijak zvlášť nevadilo. Naopak: ještě uvítala, když jí občas zkušenější syn poradil, jak se dostat z kocoviny. To Radek na tom byl hůř...

   Matka si ho příliš nevšímala a brätr pro něj měl jen nadávky a rány. Proto není divu, že ve svých čtrnácti letech Radek odešel na ulici. Matka si toho téměř ani nevšimla a Patrik měl spíš radost, že se zbavil starosti, kterou o mladšího bratra měl.

   A od života na ulici už Radek neměl daleko ani k první droze. Dal mu ji tenkrát jeho "kamarád", o dvanáct let starší pasák Karel. Ten se také staral o to, aby měl Radek co nejlepší zdroj fianancí, které na drogy ostatně potřeboval.

   O mladé kluky byl mezi homosexuály zájem, a tak se u nich brzy drobný Radek stal  známou firmou. Zprvu se mu do takové práce sice vůbec nechtělo, peníze ale potřeboval, a tak nakonec chodil s muži dobrovolně. Prostě si na tu práci zvykl. Za chvíli hrůzy, kterou už se časem naučil přečkávat, vždycky přišli peníze. Ale i ty už mu stačili jen taktak. Jeho dávky pervitinu se totiž stále zvyšovaly.

   Pak už mu peníze nestačily vůbec. Začal krást a život pro něj úplně ztratil smysl. Zúžil se jen na ranní dávku, pak další, šlehnout si a zase další dávku, aby přečkal noc. Už neměl chuť žít...ale nedokázal svůj život ani ukončit.

   Už několikrát skončil s nožem na zápěstí, ale pokaždé jej nakonec upustil. Možná to bylo dobře...a nebo taky ne. Možná to měl tenkrát skončit, aspoň by se ušetřil tohohle trápení. A aspoň by se ušetřil tak strašné smrti.

   Jenže pak si vždycky vzpoměl na věčně opilou matku, bratra, co ho bil a otce, jenž je opustil. A uvědomil si, že je měl vlastně všehcny v hloubi duše rád. Měli ho rádi i oni?

   Ale na tohle už bylo pozdě. Na všechno bylo pozdě.

   Radek se zmítal v hrůzných křečích abstinenčních příznaků. Jeho tělo se dožadovalo další dávky pervitinu. nepřicházela. Ledový pot a vysoká horečka s ním třásli, krvavá pěna u úst signalizovala, že je na pokraji svých sil. Srdce mu tlouklo stále pomaleji. Mezi jednotlivými údery se objevovaly čím dál větší pauzy. Až dotlouklo úplně.

   Jen v tváři mu zůstal rozbitý obraz promarněných šestnácti let.

   A v ústech sucho a v hrdle nic. Krví podlité oči mrtvolně upřené před sebe.

   A na rtech slova: "Nechtěl jsem..."

  


Jarboe
22. 06. 2004
Dát tip
Opakuju, co jsem ti napsala u druhýho příběhu: 1. Před psaním o něčem, co je ti naprosto vzdálený, si nastuduj nějaký informace - a protože o drogách bohužel byla uveřejněna spousta nepravd a senzačních blábolů (např. informace od scientologů fakt nebrat :) ), hledej seriózní informace např. na www.drogovaporadna.cz - na levé straně najdeš základní rozdělení drog, jejich účinky, potenciál vyvolání závislosti atd. - a kdybys něco nevěděla, můžeš poslat dotaz do poradny... Tenhle server provozuje organizace, která léta pomáhá narkomanům, takže věř, že o tom něco vědí. 2. Nebo piš o něčem, o čem něco víš. Uměla bys vyprávět nějakej svůj vlastní příběh, popsat třeba cestu domů odněkud? Je to mnohem těžší než tohle - ale neshodíš se takovým výtvorem úplně mimo...

Jarboe
22. 06. 2004
Dát tip
Vidím, že stejně jako u druhýho příběhu, máš představu z televize, že aby člověk začal fetovat, musí mít rozvrácenou rodinu. Máš tam hrubky (např. putika, pot a horečka třásli...). ZÁSADNÍ CHYBA, KTERÁ Z CELÝHO PŘÍBĚHU ČINÍ NESMYSL: Mechanismus účinků pervitinu je naprosto jinej než mechanismus působení heroinu. Abstinenční příznaky jsou psychický, to, co tady píšeš, je fakt legrační - krvavá pěna u úst tomu dává korunu... Naprostej nesmysl... Zkopíruju ti sem něco z toho serveru drogová poradna, abys viděla, jak ses sekla: Psychostimulancia (psychoanaleptika, psychomimetika) jsou látky s nefyziologickým budivým efektem na CNS (centrální nervový systém). Typickými zástupci jsou pervitin (metamfetamin), amfetamin, kokain, crack, méně typickým zástupcem je Extáze (má kromě stimulačního účinku také účinek psychedelický). Mechanismus působení na synapsích (synapse je spojení nervových buněk; skládá se ze synaptického knoflíku, ze kterého se na podkladě elektrického impulsu vyloučí do synaptické štěrbiny látka-mediátor, která moduluje elektrickou aktivitu druhého neuronu): Stoupá koncentrace stimulačních mediátorů typu monoaminů (dopamin, noradrenalin, serotonin) v synaptické stěrbině. Dochází k jejich zvýšenému vylučování do synaprické štěrbiny a klesá jejich zpětné vychytávání do synaptického knoflíku. Stimulancia také blokují rozklad monoaminů a sami stimulují druhý neuron. Psychostimulancia všeobecně zvyšují psychomotorické tempo a bdělost (vigilitu), především urychlením myšlení, zvýšenou nabídkou asociací a výbavností paměti (na úkor přesnosti). Zkracují spánek a zahánějí únavu, vyvolávají euforii a velmi příjemný pocit síly (duševní i tělesné) a energie. Snižují chuť k jídlu. Psychostimulancia působí anxiogenně - vyvolávají úzkost, někdy umocňují trému. Užití může vést až k agresivitě a přecenění hranic psychosomatických možností. Na organismus působí jako periferní sympatomimetika (stimulují sympatikus) - způsobují vzestup tlaku krve, tepové frekvence, bronchodilataci atd. Po odeznění účinku látky se dostavuje tzv. dojezd, stav podobný kocovině. Dominuje celkové vyčerpání, únava, bolest kloubů. Po delší "jízdě" není výjimečný několikadenní spánek přerušovaný krátkými epizodami bdění s "vlčím" hladem a konzumací ohromného množství potravy. Užívání stimulancií na počátku drogové kariéry bývá víkendové na různých "party", typicky v tzv. jízdách, tj. několikadenní opakované užití vždy, když účinek předchozí dávky vyprchá. Denní užívání je méně časté. Látky této skupiny nevyvolávají tělesnou závislost, "jen" závislost psychickou. Ta se vyznačuje předevšm cravingem (dychtěním po látce, resp. jejím účinku). Je důležité si uvědomit, že psychická závislost je v zásadě vážnějším následkem než závislost fyzická, protože zatímco fyzické závislosti je možné se zbavit relativně krátkodobým pobytem na detoxifikační jednotce, psychická závislost je důvodem relativně dlouhé léčby a handicapuje uživatele při jakémkoli dalším užití látky, a to i z terapeutických důvodů. Nadužívání psychostimulancií (pervitin, amfetamin, kokain atd.), buď dlouhodobé nebo jednorázově vysoká dávka, může vést k toxické psychóze. Podobým rizikem jsou zatíženy také halucinogenní látky (LSD, psilocybin atd.). Stav se většinou objevuje pod obrazem paranoidního či paranoidně-halucinatorního syndromu ("stíha"). Užívání stimulancií představuje zátěž pro celý organismus, především pro kardiovaskulární systém. Stoupá riziko srdečních a mozkových příhod. Organismus je po celou dobu účinku připraven na vrcholový výkon, to se sníženou chutí k jídlu, což vede k velmi rychlému zhubnutí, někdy i o více než 10 kg za měsíc. Uživatelé jsou mnohdy extrémě vyhublí, např. hmotnost 35 kg při 170 cm výšky! Realimentace ("znovuvykrmení") z takového stavu je potom dlouhodobá a organismus se dostává do původní kondice až za několik měsíců abstinence. Poznámka pro ty, kteří chtějí rychle zhubnout - návrat k původní hmotnosti po krátkodobém užívání je přibližně stejně rychlý jako její úbytek. Hlavní rysy toxických psychóz jsou: · Zřetelné paranoidní domněnky, že klientovi chce někdo ublížit. · Zřetelná změna nálady. · Zrakové, sluchové a taktilní (hmatové) halucinace. · Mohou dominovat zrakové halucinace. U kokainu většinou dominují halucinace taktilní. Klinický obraz toxické psychózy je mnohdy neodlišitelný od schizofrenie a odlišení je nutné provést na základě i ostatních známek. Rozvinutá toxická psychóza je indikací k hospitalizaci, záleží na aktuálním stavu postiženého (chybí-li kontakt s realitou, jsou-li přítomny sebevražedné myšlenky a halucinace, není vyhnutí). Literatura: Riedl, O. Vondráček, V.: Praktická toxikologie. Avicenum, Praha 1971; Švestka, J. a kol.: Psychofarmaka v klinické praxi. Grada, Praha 1995; Vondráček, V.-Holub, F.: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Columbus, Praha 1993; Wenke, W. a kol.: Farmakologie. Avicenum, Praha 1990; Suchopár, J. a kol.: Remedia compendium. Panax, Praha 1996

Krvavá pěna u pusy mě skutečně pobavila :-)))) I když vůči Tvému dílku spíš bohužel. Souhlas s Jarboe: Člověk z rozvrácený rodiny nemusí skončit špatně, opravdu. Já a spousta mých přátel jsme toho důkazem, takže napříště snad zkus jiný téma, tohle Ti moc nesedí.

Jarboe
22. 06. 2004
Dát tip
Stejně jako u toho druhýho příběhu, je to strašně povrchně napsáno, takhle schématicky, modelově, to opravdu neprobíhá. ČLOVĚK, KTEREJ BERE PERNÍK, NEPOTŘEBUJE DĚLAT PROSTITUTA, NEMUSÍ HO MÍT KAŽDEJ DEN, ABY PŘEŽIL. Mimochodem, nezmiňuješ se vůbec o jeho kamarádech, přitom pervitin je droga společenská, to shánění a užívání je hodně moc postavený právě na vazbách s ostatníma feťákama. Kdybys někdy ještě psala něco o drogách, zeptej se mě, když něco nevíš, ráda ti poradím, vím o tom hodně. Nebo se podívej sem, možná budeš dost překvapená, jak ses pletla: DROGOVÁ PORADNA Když klikneš na vstup do poradny, info o drogách najdeš v levém sloupci - a uprostřed můžeš posílat dotazy... Mimochodem - proč vlastně o těch drogách píšeš? Proč si nevybereš nějaký téma, který by ti bylo bližší? Určitě by ti to šlo líp...

Jarboe
22. 06. 2004
Dát tip
avi

Jarboe
22. 06. 2004
Dát tip
Píšu ráda a myslím, že dobře. :)))))

Áda116
08. 11. 2003
Dát tip
Tak hlubší kritika nebo ne? Tomuhle chybí originalita, což si tedy už načla v prologu. A možná by se to dalo míst ještě trochu doladit. Ale bylo to napsaný, tak že se to dalo číst.

Zina
08. 11. 2003
Dát tip
Stojí o hlubší kritiku. Moc za ni díky.

Zina
24. 10. 2003
Dát tip
Chtěla bych jenom dodat, že to není mů originál. Ten jsem psala těsně předtím a neuložila si ho, takže jsem si ho omylem smazala. Tohle bylo psáno potom trochu narychlo, takže to možná nebude tak dokonalý..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru