Obdiv k básníkům

Jaký je to krásný dar, když někdo dokáže několika slovy vymalovat všechny naše nejútrobnější pocity. Svými obrazy vytrženými z nejzazších koutů duše nám nastavuje zrcadlo, dává dobré rady i políčky.

       Tohle však nevyčteme z černých slov na bílém papíře. To vše cítíme hluboko v sobě a nikdy bychom nedokázali lépe sami sebe vyjádřit. Najednou je tu někdo, kdo zná všechna naše skrytá stýskání, někdo, kdo je umí barevně vymalovat v několika slovech, větách či verších.

      Vždycky jsem toužila takový dar mít, ale nikdy jsem ho nenalezla. Mnohokrát jsem přemýšlela a skládala k sobě slova v očekávání, že se probudí k vlastnímu životu. Jindy mi nitro drásaly hluboké a divoké emoce, ale já jsem nemohla, nedokázala jim dát tvar, zhmotnit je...

      Náhle se rozjasnilo......

Několikrát v životě jsem už měla to štěstí, že jsem se mohla začíst do slov někoho jiného.....a nalézt v nich sama sebe.

      Jako by vše o mě bylo už napsáno........

Vždycky, když se setkám s tak pečlivě vymalovanými obrazy, vykreslujícími všechny kouty mé duše ještě dál, než jsem byla doposud schopna dohlédnout, jsem šťastná. Jako bych se setkala sama se sebou. Se svým vlastním obrazem, ale o mnoho zřetelnějším, než jsem schopna si v běžném životě uvědomit.

      Děkuji za to básníkům, kteří mi lucernou svých děl svítí na cestu.