Venku byla zima

Venku byla zima a já měl strach, a tak jsem se posral. Adam se hodně zlobil, ale řekl to jen rajčeti. Vůbec si říkám: Snad by za to na mě Salvádor Dalí byl pyšný, řekl by si: Takové malé a takové bohaté dítě, to by mělo jistě i na ponožky,které se navlékají na nohy a když pláčete, svinou se jako rolety a odletí někam za slunečním svitem, který pálí a škrábe jako mák.
Ve svitu slunce se totiž snášejí částečky prachu a to je touze taktilní, asi tak jako to dělá Švankmajer, ale víc, a jakoby tak nějak... od podlahy, možná až ke stropu s lustrem plným žárovek pokrytých prachem. To mi vůbec taky vadí, když žárovky prasknou a člověk se pak pořeže o prach na nich, ale co má dělat, když je to tak od jeho tří měsíců.
Ve třech měsících jsem se posíral pořád, ani nemusela být zima, ani jsem nemusel mít strach, dokonce potom ani nemusel Adam něco říkat rajčeti. Koneckonců o rajče se můžu taky pořezat.

---