Loučení

Občas se člověk musí rozloučit

a odejít od věcí, které měl rád,

nesmí se otáčet, jen rozhodně vykročit,

i když se nebude smát.

Pak ale nebude čas ani na slzy,

protože vše bude příliš rychlé,

 však začneme smutnit brzy,

pláč se bude rozléhat po místnosti ztichlé.

A proč vlastně člověk smutní,

když vše už je dávno pryč?

A duchové ukrutní,

týrají srdce skze bič.

Již nemůžeme čekat,

je na čase jít zase dál,

a nebudeme se lekat,

že nestalo se, co kdo si přál.

Jen slzu v oku zamáčknout,

a na cestu se vydat vpřed,

nezakopnout,

a na další místo jet.

Život je jedno velké loučení,

proto smutní nesmíme být,

jedno velké končení,

v němž musíme žít.