Smutek jednoho krále

Asi každý zná z hodin dějepisu faraona Achnatona.Většinou se bere jako tyran,ale já ho mám ráda a chci ukázat,že to byl taky jenom člověk a že chtěl mít rád a být milován.

V prvním roce vlády přivedla Nefertitti na svět své první dítě. Byla to holčička a jmenovala se Meritaton - milovaná Atonem. Jméno děťátka měl vybrat, jak se sluší a patří, astrolog. Jméno bylo pro Egypťany velmi důležité. V tomto případě tomu bylo jinak. Achnaton sám pojmenoval svou dceru. Byl jí přímo okouzlen. Každý den chodíval do jejího pokoje, který byl situován v jižní části paláce. Sluhové mu otevřeli velké ebenové dveře a nechali ho vstoupit. Achnaton ze začátku doufal, že v dětském pokoji nalezne Nefertitti, chtěl alespoň na chvíli spatřit její nádhernou tvář, chtěl ji vidět jako matku, se svou dcerou v náručí. Tolikrát si představoval, že přijde ke své ženě, obejme ji a něžně políbí, a ona přitom nebude cítit odpor, nebude muset uhýbat před jeho rty, nebude ji odpuzovat jeho dech, tvář a tělo. Malá Meritaton seděla na zemi a hrála si s vyřezávanými hračkami. Achnaton přišel až k ní a sedl si. Dlouhé hodiny takhle seděli vedle sebe na zemi, hráli si, nebo ji Achnaton pouze s láskou sledoval. Občas k ní natáhl ruku, chtěl se jí dotknout, ale hned ji stáhl zpět. Nechtěl, aby se ho bála. Když bylo Meritaton 5 let, schovala se v paláci a nikde ji nemohli najít. Byla ukrytá v ložnici svého otce, do které se vkradla jako myš. Spala v rohu místnosti za jednou z těch velkých, bohatě zdobených truhlic. Nic netušící faraón šel po své každodenní koupeli spát. Meritaton se potichoučku připlížila k posteli a vkradla k otci pod deku. Ráno se Achnaton probudil ještě před svítáním. Byl překvapen, když vedle sebe našel dceru. Od toho dne ji bral všude s sebou. Meritaton zemřela na mor, když jí bylo něco málo přes 7 let. Pro Achnatona to byla největší rána. Dlouhou dobu s nikým nepromluvil a mumlal si jen něco pro sebe. Úmrtí nejmilovanější ho jen utvrdilo v tom, že je na čase nastolit jediného - Atona.

---