Babilon života

Když jsem tě poprvé spatřil,

ty pil jsi z kalichu rosu,

pak zem se otočila a kyvadlo z hodin si ukrojilo mou část.

Již nejsem celý,

toulám se ve tvém kožichu,

je mi zima, křehký obraz zavadil o tvou myšlenku.

Sbírám jeho střepy, padají mi do oka,

do jediného oka, které na tebe nepohlédlo,

tolik to bolí.

Zvedám se zpět a mířím do kola,

co hledat mám, ptám se, odpověď neslyším, nejsem hoden.

A kdo je,

volím si cestu, která je zarostlá,

travou a keři, nevím jestli je,

pravá nebo levá.

Jsem sám se svou smrtí,

má duše létá a sleduje světla, co se nikdy nevznesou.

Touha je plamen.