Sbohem...

Vkrádáš se tiše do zahrady,jež rozkvetla tisícem smutků

Bez povolení,bez hesla,ty jsi vždycky vítaná

Víš o co jde,poselství bez skutků

Říkal ti šedý poutník v oblacích :Nenos se v nejistých výšinách

 Zpívajíc mezi větvemi-zůstaneš viset změněna v prach

 Zachumlaný ve zbytcích mlhy,když přikryla ho noc svým temným hávem

Ptal se nač my vlastně,na co si hrajem

Narozeny v zemi,když ještě vzkvétala

Ve světě z  tvých očí,když jsi se usmála

Vrány s krákoráním odlétají

Tak jako ony,i ty letíš jinam

Věděla‘s ,tušila ‘s,že‘s sama v širém kraji?

Jen tiše tvůj hrob objímám

Odešla jsi,už se nevrátíš

Snad někdy příště—snad se mi neztratíš

Anděli,vrať se,vím,co je touha

Hloupá a zlá snad je,přízemnost pouhá

Jenže já i ty jsme vojáci ranění

Odpověď jediná je- věčné mlčení

A ohněm planoucím uvnitř jsem zmítána…