Narození

Mámá mě chtěla, ... myslím určitě ... a určitě jsem já chtěl ji. Taky si vybírej v tu chvíli početí. Né že by mě nikdo neposlouchal, poslouchali až moc. Občas jsem měl chuť je nakopnout. Jenže znáš to, přece jim nesplním každý přání. Čím byl život pomalejší, tím míň mám ne něj vzpomínek. To až teď , když nestačím jeho klusu, pamatuju si každou blbost. Tehdy to byl ráj, hlavně ty salta - ty mě brali. Lepší než cesta kolem země ta cesta kolem vlastní hlavy. Máma mě chtěla, to vím určitě, jenže taky houby věděla do čeho jde. A co jsem vůbec věděl já? ani mi neřekli „jaká tam bude teplota?" a nepřibalej kabát. Nemusím sprchu od tý doby, radši si lehám do vany. Řeknu Vám, tyhle šoky mi stačí jednou za život. Jenže mi pořád někdo tvrdí, že když jsem začal, musím to dokončit; uzavřít kruh ... ? Do háje, moje pamět slábne, a tak mám v noci občas strach, že místo v kruhu kráčím po spirále a místo v ráji skončím v pustinách. Máma mě chtěla, to vím určitě a mámu vlastně taky někdo chtěl. To jenom já se bojím skončit v zástavárně, kdyby si to vrchní se mnou rozmyslel.

---