SILVESTR NA POŠTĚ

Na hale bylo neobvykle rušno a veselo. Po skluzech, po kterých sjížděly zásilky, sklouzávali pošťáci a v rukách měli prskající prskavky. Pod skluzy se vzápětí vytvořily valné hromady a zpod jedné z nich se náhle vyplazila směnová vedoucí Martina Blažková. Za okamžik za jekotu, s prskající prskavkou ve vlasech běžela halou do chodby k místnosti WC.

„Starý rok vodchází, radujme se, a na Nový rok všichni vopijme se!“ zpíval Jan Maršík, který v jedné ruce svíral prskavku a v druhé šampaňské.

„Ty už to nepij ani zředěný. Ještě nejsou ani tři a ty jsi zlinkovanej!“ zvolal Jiří Kolář, přičemž zapalovačem zapálil hned dvě dlouhé prskavky. Když počaly prskat, tak začal na hale předvádět podivný baletní tanec, který se vůbec nehodil do rockové muziky znějící z rádia.

  Vedoucí pošty Robert Stehlík se točil ve své kanceláři na otočné židli a na hlavě měl mikulášskou čepici. Zrovna, když pil z láhve, ve které bylo pivo, tak do místnosti vrazila směnová vedoucí. Ta měla vlasy ožehlé a oblek propálený. Velmi se jí lekl a z roztočené židle spadl na podlahu přímo pod stůl.

„Roberte, na hale to vypadá jako na silvestrovský párty!“ vykřikla.

„Taky je Silvestr, ne,“ odpověděl a po čtyřech pomalu zpod stolu vylezl.

„Někteří už velmi popíjejí!“

„Hlavně, že nechlastali, když doručovali.“

„Tím bych si nebyla jistá. Co kdyby přišel někdo z ředitelství!?“

„Tam už jsou taky všichni vožralí. Zrovna mi volal náměstek a do telefonu zpíval.“

„Co když nastane sexuální harašení? Zábrany rychle padají!“

„A vy by jste se nepřidala?“

„Co si to dovolujete! Měl by jste své zaměstnance umírnit!“ vyjekla. Za okamžik vedoucí vrávoral po chodbě a ona ho podpírala.

    Na hale se mezitím veselí vystupňovalo. Do troubení trumpetky se ozýval sborový zpěv, podle něhož se dalo vyslyšet, jak je kdo napitý.

„Jedé, jedé poštovský panáček, jedé, jedé a na adresáty séré..“ znělo halou a Stehlík po vstupu na halu se také dal do zpěvu, ale Blažková ho hned okřikla.

„Vážení podřízení, ještě nám neskončila pracovní doba. I když je Silvestr, tak je stále normální pracovní den!“ zvolal a dlouze si krkl.

„Roberte, tady přeci není nikdy nic normálního!“ vykřikl Tomáš Kratochvíl a mrštil obloukem hrst bouchacích kuliček. Rozprasky ani ještě nedozněly a ozvaly se další. Zábava se rozproudila opět naplno a před halou se ozvalo do troubení poštovních dodávek hvízdání odpálených rachejtlí.

„Neslyšeli jste vašeho vedoucího!?“ rozkřikla se směnová vedoucí, ale poté na ní byl vhozen velký poštovní pytel. A ona za okamžik s ním vrávorala po hale. Vzápětí i Stehlík byl také vtažen do víru bavících se pošťáků.

„A teď spustím gejzírový fontány!“ vyhrkl Jan Mráček a přitáhl doprostřed haly několik válců na menším podstavci. Poté se mu podařilo zapálit všechny zapalovací šňůry najednou.

„Tady píšou, že má bejt vodstup dvacet metrů. A nemá se to vodpálit najednou a taky ne v místnostech,“ ozval se Adam Dobeš, který za vrávorání četl návod.

   Po sérií mohutných ran a velkých záblesků, všemi směry od poštovní budovy běžely vrávorající, tančící i zároveň zpívající postavy. Vše přehlušoval jekot směnové vedoucí, na které se lehce vzňal poštovní pytel, přičemž za ní zůstávala žíznivě kouřově jiskrová čára. Mezitím se pošťáci shromáždili nedaleko a sborově začali zpívat:

„Co hasiči děláte, že nám poštu hořet necháváte..“