Kdo by nebyl rád

Kdo by nebyl rád?

 

Petr Fryzelka

 

 

Louka zelená, slunce září v pampeliškách,

motýlek poletuje, do trávy si sedá, je tu sám.

 

Dva mladí lidé leží, za ruce se drží,

do nebe se dívají, motýlek nad nimi krouží,

pampelišky voní, slunce září.

 

Teplý vánek si, s jejich vlasy pohrává, ptáci na nebi letí,

jejich pohledy se střetly, zamilovaní, rty se dotýkají.

 

Nedaleko od louky stojí lesík hustý, voňavý,

hnědá srna stojí, hlavu u země má, něco hledá,

na stromech ptáci sedí do ticha povykují, vítr s větvemi houpá,

nedaleko louky, kde motýl létá, mladí se líbají.

 

Srna hlavu zvedá, k zelené louce se dívá,

motýlek poletuje, žluté pampelišky září, září.

 

Srna odvážná k louce se vydala, pomalu se blíží,

hustý les se vytrácí, sluneční paprsky na srnu padají, její tělo chladné zahřívají, ona se dívá,

na motýlka - poletuje,

na dva - za ruce se drží.

 

Srna do trávy lehá, motýlek poletuje, dva lidé se líbají,

z hustého lesa se ptačí zpěv ozývá, vánek lístky nenechá.

 

Slunce na vše se dívá, každý kout země svým paprskem probudí,

na krásu dole se usmívá, proto na nebi rádo září.

---