Dva dny a jedna noc

                   Dva dny a jedna noc

„Znám tě dva dny, ale mám pocit, jako bych tě znala dva roky…“

Proboha ta mařka říká takový kecy, a to je teprve osum večer – navíc nic nepila, tak to je fakt haluz. Vystupujeme na naší zastávce „U ghetta“ a procházíme Budapešťskou ulicí. Trochu se třese, cítím to, když ji držím kolem pasu a vedu si ji na barák. V průchodu se zastavuje a nechce jít dál – ani se jí nedivím, protože to je hnus jako obvykle. Cestou po schodech přemýšlím nad tím, že jestli chci svádět mladý křesťanky, tak bych měl asi bydlet jinde. Odemykám dveře – sakra, taky jsem mohl umýt nádobí. Křesťanka se vyjukaně rozhlíží po plakátech na zdech a krčí nos nad bordelem, co se všude povaluje. Přibíhá k nám kočena, kterou jsem jí slíbil ukázat. Výborně spolupracuje a tulí se k jejím mladým štěňátkům, zatím ještě s nasazenýma náhubkama krajkový podprsenky a skrytýma v boudě červený halenky. Využívám chvilky, kdy si hraje s kočkou. Zapaluju vonnou tyčinku a pouštím pomalou hudbu. Přichází za mnou do pokoje, a jako první ji zaujmou moje knížky. Probírá jednu po druhý. Nad politickýma se ušklebuje a poezii prolistovává. Sedám si za ní na zem a beru ji za ruku. Pročítá dál poezii, zatímco já jí zajíždím rukou do vlasů. Tváří se netečně, ale vidím, jak jí koutky cukají v nepatrným úsměvu. Zahajuju první útok a zkouším ji políbit. Uhnula, pak znova. Až potřetí jsem jí ukradl letmou pusu. Odkládá knížku a vyčítavě se mi dívá do očí. Nasazuju „zkoumavej“ pohled a ona hned klopí oči – nevydržela, jako vždycky. „Ty chceš abych se neovládala, že jo?“ Šeptá zrychleně. Ke vzrušení jí stačí málo, ale jde op to vystihnout tu správnou situaci k frontovýmu útoku. Zkouším další polibek, ale znova uhýbá. Tak tohle ne kočičko, proto jsem tě sem netahal. Chytám ji za její hustý, černý, kudrnatý vlasy a prudce ji tlačím na svou postel. Slabě zasténala – trochu bolestí a ještě víc vzrušením. Prudce jí cukám s hlavou a přisávám se na její krk. Snaží se bránit, ale odstrkuju jí ruce a přiléhám ještě těsněji na její mladý, pružný tělo. Teď už dýchá přerývaně a přestává se bránit. Tak teď to jen moc neuspěchat, ať se nelekne. Divoká francouzská komunikace našich jazyků se stává čím dál intenzivnější a mě už jsou pěkně těsný kalhoty. Zajíždím rukou zkusmo pod její blůzku, ale strhává mi ji zpátky. Tak jinak – prudce jí tlačím ruku mezi stehna, schovaný v upnutých džínách. Překvapeně vykřikne a chce mi dát ruku pryč, ale nakonec si to rozmýšlí. Mám vyhráno. Rozepínám zip a nedočkavě z ní stahuju rifle. Proboha ona má růžový kalhotky s medvídkem! Na vteřinku se zarážím – skoro mě to dojalo. Ona se taky najednou zabrzdila. Neváhám a zajíždím rychle pod kalhotky. Je krásně vlhká, paráda. Prudkej průnik prostředníčkem a zároveň s ním její výkřik. Bolest i roskoš dohromady. Na něco jsem narazil – to snad ne! Že by si to nikdy nedělala ani sama?! Vypadá to tak. Celým tělem jí procházejí prudký záchvěvy – až mě ze sebe shodila a prst mi vyklouzl z jejího lůna lásky /hroznej obrat co?/. Prudce oddychuje a kouše se do rtu. Teče jí z něj pramínek krve, prokousla si ho, ale vůbec to nevnímá. Rychle ze sebe strhávám hadry a vyhrnuju jí blůzku, abych štěňátka osvobodil ze sevření košíčků podprsenky. Má je akorát – pěkně tvarovaný a pevný. Kalhotky jdou rychle dolů. Smůla Méďo, tohle panenství už neohlídáš kámo. Kloužu do ní pomalu a s citem – pro začátek není od věci trocha něhy, že. Sykla bolestí, ale hned se začíná poddávat. Je panensky těsná. Orgasmus ji ovládl během několika vteřin. Mě taky. Hmm tak tohle byla fakt rychlovka. Utírám jí tričkem svoje rozlitý dětičky, zatímco se její – teď už ne dívčí, ale ženský tělo chvěje v posledních záchvěvech. Nabírám dech a jdu do ní znova. Podruhý už si to víc vychutnávám. Hraju si s jejím tělem, který je jako hudební nástroj – zkouším erotogenní zóny, hnětu ji a tavím, modeluju ji jako plastelínu, je úžasně poddajná, paráda.

Další horký dětičky se rozlívají po jejím těle, který je znova v moci žhavýho orgastickýho stavu. To snad ne, ona při tom křičí, že mě miluje. Musím si dávat pozor, ať se nesměju, i když by to v tomhle stavu stejně asi nevnímala. Sedám si a zapaluju cigáro. Zvoní mi telefon. Simona – no jasně…neberu ho, na to teď fakt nemám.

Křesťanka se slastně protahuje a pořád dokola šeptá, že mě miluje. To víš, že jo zlato. Pomalu se oblíká, prej jde ráno do práce. Hmm Samaritánka, jde pečovat o důchodce, jak milý. Odchází. Poslední polibek ve dveřích. Zítra odjíždí domů – 100 kiláků není zas tak daleko ne? Jak kdy a jak na co… I když nebylo to špatný a těch 100 kiláků by se možná dalo přetrpět. Nebo taky možná ne.

Ahoj zlato, ahoj lásko. Přijedeš? Přijedu. Určitě? Určitě. Miluješ mě? To víš, že jo miláčku. Tak ahoj… Ahoj. Dveře klaply a mezi stěnama bytu je ještě cítit pach čerstvý krve, z fleku na bílým prostěradle. Otvírám si pivko a zapaluju druhý cigáro. No – za dva dny snahy to stálo. Každopádně už jsem měl lepší.

Ale i horší, tak co.

Krávo.