Planeta Iremae 3 - 2. kapitola

2. Přípravy ke startu

    „O jaké chybě to mluvíte? Nejsem si vědom, že bychom učinili nějakou chybu!“
Plukovník se otočil ke mě a jako vždy použil hlasovou komunikaci místo digitálního přenosu přes implantáty: „Jistě, vy za to v podstatě nemůžete. Jedná se především o chybu simulace. Abych vám to lépe vysvětlil, cílem dnešní simulace bylo otestovat vaše jednání v situaci, kdy jste přepadeni nepřátelskou silou, proti které nemůžete zvítězit. Vy jste však ukázali, že se i proti takové síle dokážete prosadit a desetinásobnou převahu jste rozdrtili jediným nečekaným manévrem.“

    „A v čem je tedy problém?“, přebral iniciativu pro změnu kapitán.
„No, budeme muset test zopakovat, ale jelikož už víte, že nemůžete vyhrát, ztrácí taková simulace smysl.“
„Vidíš to Hiso? Kdybys to udělal v reálu, tak dostaneš medaili, takhle z toho budeme mít ještě problémy…“, přidala se hned se smíchem Ilona.
„No jo. Člověk se snaží a nakonec sklidí jenom pokárání a výsměch“, kroutil hlavou Hisa a snažil se vypadat ukřivděně.
„Rozhodně nemusíte mít jakoukoli obavu. Většinu testů jste zatím zvládli na výbornou, takže budete již brzy moci vyrazit.“ dodal bez jediné známky zájmu plukovník, „A teď mě omluvte, musím se vrátit do centrály. Užijte si volný víkend.“ Když odešel, začali se zvedat i ostatní.
„Tak, uvidíme se v pondělí. Doufám, že budete všichni odpočatí a připravení na další zkoušky abychom to už měli z krku a mohli za měsíc odstartovat!“ řekl na rozloučenou kapitán, který chtěl být co nejdříve doma.

    Poté, co jsme se rozloučili, vydali jsme se každý svou cestou. Zatímco ostatní odjížděli většinou za svými rodinami, vydal se Richard do hvězdného přístavu. Jelikož jeho rodiče, bratr a většina příbuzných nežila na Zemi, trávil svůj volný čas především prací na lodi, a také v přístavním baru. Tenhle projekt byl takovým jeho malým celoživotním dílkem a byl na něj náležitě pyšný. Podílel se na jeho schválení, vývoji i výstavbě a věděl o něm daleko nejvíce informací. Když transportér dorazil do přístavu, zamířil rovnou do výstavní budovy stavebního komplexu, kde byla vyvíjena základní řídící jednotka jejich lodi Karek. Když byla ověřena jeho totožnost, vstoupil do testovací místnosti, kdy byl umístěn řídící počítač lodi, na jehož display bylo zelené logo projektu.

    Nasadil si simulační brýle a po rutinní kontrole začal procházet hypotetické taktické situace, stejně jako již několik posledních dní. Asi po půl hodině testů byl nečekaně vyrušen. Sundal si brýle a překvapeně se ohlédl na Hisu „Kde se tu bereš?“
„Vždyť víš. Nejsi jediný kdo zodpovídá za chod systému. Jako bezpečnostní důstojník musím také provádět řadu testů“, odvětil.
„Vždyť máš volno, nebo ne?“
„Mám, ale nemám zrovna co na práci“, řekl a pokrčil rameny „pokud ti to nevadí, rád bych se přidal.“
„Ale samozřejmě, aspoň tu nebudu sám“ odvětil když viděl, jak si Hisa sedá ke druhému přístupovému panelu a aktivuje přístupové rozhraní.

    Hisa byl přece jenom jediný z posádky, kdo byl na tom co se rodiny týká, ještě hůře než on sám. Jakožto uprchlík z totalitního Otronského impéria měl jen pár známých, kteří s ním sdílely neblahý osud cizinců. Přestože ho v hloubi duše neměl příliš rád, hodně s ním díky svému vlastnímu osudu soucítil. Po několika dalších testech se ozval Hisa: „Potřeboval bych kapitánovy přístupové kódy, abych mohl simulovat jejich ukradení a taky nějaké komunikační kódy“
„To je zbytečné simulovat. Takový případ je velmi nepravděpodobný a taky by se toho dalo v takovém případě dělat jen opravdu málo.“ namítnul.
„Přesto bych si rád takovou hypotetickou situaci vyzkoušel“ nenechal se odradit.
„Tak tedy dobrá. Posílám ti je.“ snažil se s maximálním klidem odvětit Richard, ale hryzalo v něm velké podezření, že Hisa se ani ne tak na simulaci hypotetické situace zaměří spíš na porovnání skutečného hesla a šifry, což by mu mohlo trochu pomoci k rozluštění šifrovacího algoritmu.

    Drahnou chvíli mu trvalo, než sám sebe přesvědčil, že vzhledem ke složitosti celé šifry, nemůže znalost jediného hesla pomoci k vytvoření dešifrovacího algoritmu, používané šifry byly totiž přímo šíleně složité. Začal opět pokračovat v testech, ale trvalo mu opravdu dost dlouho, než se úplně uklidnil. Po dalších dvou hodinách se rozhodl, že je na čase si jít odpočinout a nabídl Hisovi, ať spolu zajdou do baru. Když Hisa souhlasil, vydali se do přístavního baru.

    „Už jsi uvažoval, co budeš dělat až se vrátíš zpátky na Zem?“ zeptal se Hisy.
„Ještě to nevím jistě, ale chtěli bychom založit otronskou osvobozeneckou kolonii na některé z federálních planet poblíž hranice“ uvažoval Hisa, „samozřejmě jenom pokud bude ještě impérium existovat“, dodal s úsměvem a otáčel sklenicí, aby mu v ní nevznikly sedliny „a ty?“
„Rád bych zůstal na Iremae jako velvyslanec federace. Na Zemi už mě nic neláká.“
„A co rodina? Tedy... ehm... myslel jsem tvého bratra“ zeptal se Hisa a bylo vidět, že je mu trapně, že se zeptal.
„Když bych se vrátil, potkal bych se snad jedině s prasynovci, a to mě příliš neláká. Pokud budou vůbec vědět kdo jsem, tak o mě stejně nebudou mít zájem“ řekl jsem jako by se nic nestalo.
„To je taky pravda“, dodal Hisa a rozpačitost z něj zmizela. Po další sklenici se rozloučili a vydali se do svých ubikací. Po dalších dvou týdnech zkoušek přišlo rozhodnutí o schválení startu.