Předtucha

PŘEDTUCHA

Stoje u okna nahlédl jsem dovnitř

A vidím sám sebe sedět v  křesle

Jak hledím nepřítomně, zachmuřené čelo,

Rozcuchané vlasy

Myslel jsem, že mám jen krůček od smrti,

že to je mé poslední sbohem než vychladnu,

když se náhle mé pero rozepsalo po papíru

Slzy stékaly

Napsalo jediné jméno: tvé, velkými písmeny;

Jediné slovo, na něž jsem upřeně hleděl

Bez protestu, bez vášně, jen tvoje jméno

Nic víc.

Bude to zítra? Nebo snad až příští rok?

Nevím, ale to vidění bylo opravdové - určitě.

Tak jsem se odvrátil od toho otevřeného okna

Na tebe rozhněván

Proč nikdy nepřichází varování, slovem či pohledem,

Že láska, kterou mi krutě dáváš nemůže zůstat?

Ale už je stejně příliš pozdě, návnada zabrala,

Háček se zasekl.